Perníková chaloupka,

aneb novodobí Jeníčci a Mařenky ve vztahu k cizímu.

Podívat se ze stromu, zorientovat se a následně se chopit ukojení, vyvolané nejen hladem a opuštěním - to bylo v pohádce -  ale i rozežraností. To je nyní, to v pohádce nebylo. Rozežraností bezohlednou, jež nemá s pohádkovými osobami nic společného, ale která je velmi podobná. Rozežranost a bezohlednost podporovaná státem.

Ježibaba, neježibaba - jednalo se o soukromý majetek. Byl její. Jeníček -  nejeníček, Mařenka - nemařenka, jednalo se o pohádkové bytosti, které jednaly v pudu absolutní sebezáchovy. Využily majetku, který  nebyl jejich. Bohužel shoda náhod postavila ježibabu do neradostné role hladného. Možná hladného, ale  rozhodně chránícího svůj osobní majetek. Jeníčka a Mařenku do role zvláštně potřebného. To se bohužel a nejenom pohádkově vžilo.

Podívat se na reálnou situaci vlastníků bytů a rozežranosti nájemníků trochu připomíná nejen začátek, ale i konec pohádky o Perníkové chaloupce.

Podívají se, bydlí, vybydlí. Neplatí. Vlastník bytu, trvale upozorňující na nedostatky a to nejen s využíváním (zneužíváním) bytu, ale i s jeho vznikající zadlužeností vůči jeho osobě a následně dodavatelům služeb, se dostává do role pohádkové ježibaby. Jeníčci a Mařenky, i když neplní své základní povinnosti, jsou v očích státu trvale kladnými hrdiny. Vlastník, převedený státem do role ježibaby, je přece vždy osobou zápornou.

Jedno je pro obě skutečnosti společné. Jak té pohádkové, tak té nepohádkové. Jeníčkové - nejeníčkové, Mařenky - nemařenky.  Jsou tak vyčůraní, že tak , jako v té pohádce, strčí pomyslnou ježibabu na chlebovou lopatu a šupnou ji do pece. V době současné to není chlebová lopata, ale stížnost na omezování základních lidských práv a potřeb u příslušného úřadu. Vždy vyhověno. Ježibaba je prostě ježibaba. Pocity a vžité náklonnosti vítězí. Jeníček a Mařenka mohou znovu vylézt na strom. Hledají  perníkovou chaloupku nevybydlenenou a nevyžranou. S následným požehnáním úřadů.

Chuť pokračuje, pohádka se opakuje. Jak dlouho tato pohádka bude platná? Ne ta, o Jeníčkovi a Mařence v Perníkové pohádce, ale ta, kdy zloděj a neplatič je kladnou osobou a postihovaný vlastník osobou zápornou. To není pohádka, to je reálná skutečnost. Snad by bylo řešením vykácení pomyslných stromů, ve vlastnictví  státu, z nichž je zcela zvláštně pohlíženo na reálnou skutečnost a hlavně její následky.