Peníze základ života.

K tomu VIP životu u nás stačí poměrně málo. Manažer, rozpočtář a účetní, ale hlavně známosti – vše podpořeno velkou dávkou drzosti.

Česko se motá a hodně dlouho bude kolem problému, který se nazývá výběrová řízení na státní zakázky.

Vyhrává někdy ten, kterému stačí dostatečná hra s čísly a známostmi, i když profesně nemá o zakázce ani potuchy. Nemusí. Mají jiní – jež získá pomocí dalšího výběrového řízení, které k předmětné zakázce dále vypíše. Po porcích.

Kolotoč peněz může začít nástupem systému slepých rozpočtů s jediným cílem – nejlacinější vyhrává. Jenže on vyhrává ne u původního zadavatele, ale u druhého – vítěze ze známosti. Smysl jediný. Dosáhnout nějakého rozdílu mezi původně získanou a dále jím přípustnou cenou. Jak je možné, že druhé výběrové řízení pracuje s úplně rozdílnými cenami? Možné je vše, v Česku obzvlášť. Dokonce i to, že kolotoč následných výběrových řízení  pokračuje až do úplné spokojenosti všech zadavatelů.

Tak se stává, že skutečná hodnota zakázky je natolik odlišná od původního zadání, že si jeden klade otázku, co bylo špatně. Nadhodnocený rozpočet, nebo odlišná kvalita konečného produktu?

Existuje ještě další alternativa. Podhodnocený rozpočet jen proto, aby zakázka prošla schválením a potom jen upřesňování oprávněnými dodatky k finančnímu dorovnání „skutečných“ nákladů. Kdysi se tento rozdíl toleroval rezervou v rozpočtu, která ovšem nemohla dosahovat výše až 100% toho původního. Zářným příkladem Justiční palác v Brně. Velmi laciné zdůvodnění, srovnáním se zahraničím. Zde „asi“ byl rozpočet – v porovnání  na kvalitu - podhodnocen. A řádně. Pudl je ve kvalitě. Prací, nebo plánovaného zisku?

Možná existují ještě další možné varianty hrátek s rozpočty -  jedno je jisté.

Jestli nadhodnocené, nebo podhodnocené – peníze byly vždy předem a pečlivě rozdány, někdy dokonce v souladu s platnými zákony.