Pakt o neútočení možným paktem spojení?

Politické pakty  mohou hrát na politické scéně Česka a zejména  při současném rozložení politických sil, velmi důležitou roli. Pakt o vzájemném předvolebním nenapadání mezi miliardářem Andrejem Babišem a jeho stranou ANO 2011 a senátora Tomia Okamury a jeho stranou Úsvit přímé demokracie je příkladem, jak souběžně získat a přitom se předvolebně nerozkládat.

Originální tah spolupráce, kdy se strany dohodly na předvolebním smíru, poněvadž jsou si vědomy, že toho a z čeho mohou ukusovat, je přebytek. Ukusovat z přízně voličů stran, které si ve své politické slepotě představovaly politický vývoj v Česku jako setrvačnost, která v jejich myslích snad byla na věky. Jak se ukázalo nebyla a není.

Je z čeho ukusovat a pokud dojde i k následnému povolebnímu paktu o spolupráci těchto stran – samozřejmě v případě, že získají potřebné zastoupení ve Sněmovně – mohou hrát poměrně důležitou roli ve vládní politice Česka. Jejich vliv, samozřejmě pokud se jim podaří ve volbách uspět, by byl velmi výrazný. A jak málo k takovému řešení stačí. Domluvit se a nebýt nenasytný.

Říká se, že ve dvou se to nejlíp táhne. Samozřejmě dvojici, která se nehádá a usiluje o jedno a totéž. V daném případě o přízeň voličů ne k jedné či druhé straně, ale oběma stranám, aby se do Sněmovny dostaly. Pokud ano, mohou se spojit do ne bezvýznamného politického vlivu. A co k tomu pomáhá? Nehádat se a předem nerozdělovat, co se ještě nezískalo.

Nový styl v politice, který možná povede k úspěchu ve volbách. Ve dvou se to lépe táhne a navíc, když jsou dva rozumní, mohou i něčeho dosáhnout. Zdá se, že oba pánové rozumní jsou a jdou tvrdě za svým, při vzájemném respektování jeden druhého. U nás doposud neobvyklého. Možná toto ojedinělé řešení předvolební kampaně ovlivní i celkový výsledek voleb.