Nečasovi senioři.

„Nebudete muset dožívat v ústavu“ naznačuje volební lídr ODS pan Petr Nečas seniorům ze sdružení Život 90.

Dotaz „To je hezké, ale kvůli zvyšování nájemného se ti lidé nemají kam vrátit“ vysvětlil logikou, poplatnou politickému řešení, ne však reálnému.

Když ne v ústavu, tak asi někde jinde. Kde - doma?

Ano, s tím, že výrazně „se“ zvýší počet geriatrickcýh sester, které za nimi budou docházet domů, a spustí „se“speciální program speciálních bytů. Dům se zvýšeným nájmem, kvůli kterému se senioři nemohou vrátit, bude zřejmě dotován a geriatrické sestry budou dobrovolnice bez nároku mzdu – nemluvě o nákladech, spojených s jejich činností – asi dotovaných státem, pro seniora grátis. Systém "se-se" vše řeší.

Podruhé rovněž doma, s menším rozdílem. Vybudují se denní stacionáře, kam mohou rodiny ráno seniora dát a po práci si jej vyzvednout. Stacionář není ústav, poněvadž se v něm nepřespává. To je úplně něco jiného. Něco jiného je to ovšem i pro rodiny, denně kloubit odvozy a dovozy rodinného příslušníka do tohoto zařízení. Ono to jde, vždyť máte možnost úpravy pracovní doby a zaměstnavatel, víc než kdokoliv jiný, chápe péči rodiny o své příbuzné a bez problémů vyhoví. Navíc je možnost motivace těchto rodin - pečujících o seniora, velmi povzbuzující. Dostanou daňové úlevy jako je to u rodiče pečující o dítě. Je na zamyšlení, zda a z jakých daní bude úleva provedena. Zřejmě bude u těchto rodin zajištěna i zaměstnanost.

„Lepší služby pro nemohoucí staré lidi nebudou stát zadluženou státní pokladnu žádné další peníze.“ V daném případě rozhodně.

Nejlepší nakonec. „Speciální geriatrické sestry budou placeny z evropských fondů. Náklady na pobyt v ústavu jsou průměrně 22 tisíc měsíčně na jednoho člověka -  a péče v domácím prostředí nebude stát peníze navíc“. Logicky pro stát žádné, hradí si každý sám. Ostatní máme z evropských fondů, do kterých nepřispíváme, jako dárek.

Ještě že neslíbil pobyt ve speciálních domcích a speciální sestry – vše přímo v Bruselu. To by ušetřila i EU.

Ono teď to ještě jde, včetně blamování, ale co s nynějšími dětmi „starajících“ se o péči svých rodičů, když mít děti odmítají? Proč asi a jaké bude řešení jejich seniorství?