Návrat neurochirurga.

Hvězda padá vzhůru – alespoň ve filmu, bohužel i dolů – v politice. To se přihodilo panu Martinu Bartákovi, jež prošel hodně funkcí ve státní správě, až po funkci ministra obrany Česka.

Celá jeho funkcionářská kariéra se začala od března minulého roku hroutit, příčinou byly jakési nesrovnalosti se zakázkami v jím řízeném resortu. Jeho neslané a nemastné argumentování ho přivedlo až k opuštění tohoto vysoce důležitého a atraktivního postu. Neměl argument a tím i jinou možnost. Jenže měl asi schopnosti, použitelné na jiném významném místě státní správy – ministerstvu financí – coby náměstek a dokonce s pracovní náplní bojovníka proti korupci. Vybral si ho pan Miroslav Kalousek.

Věděl zřejmě proč. Sám je samolibým vykladačem různých přirovnání a zcela zřetelně měl na paměti staré české „ z kozla je nejlepší zahradník“. Nahlas to sice nikdy neřekl, v duchu se tohoto rčení určitě zuby nehty držel. A tak se držel i pan Martin Barták. Bylo jen otázkou času, jako dlouho.

Ono sice v naší novodobé politice platí zásada rychlého zapomínání, ale v tomto případě to jaksi nevyšlo, poněvadž na prošustrované peníze armády a v takovém rozsahu to prostě nešlo. Ani nepřekvapuje níže uvedené sdělení v mediích.

Barták požádal Kalouska o uvolnění z funkce a o rozvázání pracovního poměru dohodou dopisem v pátek s tím, že je pro něj nadále ekonomicky i sociálně neúnosné setrvávat na neplacené dovolené. Kalousek jeho žádosti s "pochopením vyhověl a popřál Martinu Bartákovi hodně úspěchů v jeho další pracovní kariéře". Tolik strohá informace o konci působení pana Bartáka ve státních funkcích.

O nějaké překvapení nejde, jde spíše o skutečnost, proč se do nich vůbec angažoval. Jako velmi vzdělaný a známý neurochirurg se dal do služeb státu v resortu, který je tak trochu na hraně slučitelnosti myšlení lékaře a resortního uvažování – ministerstva obrany. Je docela možné, že původní povolání ho unavovalo a tak se přehoupl na druhou stranu barikády jak jinak, než v roli lidumila a mírotvorce v armádě.

Jedno, pokud až na prvním místě byla nesebekritická kariéra a peníze, je pro pana Martina Bartáka jisté. 

Lékaři dostali přidáno a tím jeho ekonomicky a sociálně neúnosné setrvávání na neplacené dovolené mohl ukončit.

Sám a nejen on - přestal věřit, že se na minulá působení v dobře placených funkcích zapomene.