Navenek demokrati, uvnitř kati?

Pro politické strany se stává noční můrou volební kroužkování na jejich kandidátkách, v současných volbách do Sněmovny. Ještě větší můrou jsou osobní kampaně jednotlivých kandidátů, které by mohl současný volební systém kroužkování posunout na místa, se kterými jednotlivé sekretariáty, ve svých rozvahách o budoucnosti, vůbec nepočítají. Asi by nastal problém napasovat politiku na lidi, které si sice volič vykroužkuje, ale se kterými sekretariáty nepočítaly. Změnilo by se hodně?

Asi ano, a v plné nahotě se ukazuje letitý problém politických stran, že politika není ani tak pasovaná na nějaké stanovy a následně na předvolební programy stran ale na lidi, kteří stranu ovládají. Vzniká paradoxní situace. Jsou strany schopny prosazovat svoje programy i s jinými lidmi, než kteří jsou na volitelných místech a téměř se stoprocentní jistotou počítají, že tomu tak bude i ve volebních výsledcích?

Zatím se nejvíc tento drobný nedostatek projevuje v ČSSD a hlavně v místě jejich bašty jižní Moravě, kde se tlačí na jedné kandidátce šéf strany Bohuslav Sobotka, jeho zástupce Michal Hašek a exšéf poslanců Jeroným Tejc. Kroužkování může velmi nepříjemně zamíchat kartami nejen v pořadí volitelných kandidátů, ale dokonce i jejich zmizení z kandidátek vůbec. Ve hře by teoreticky zůstal jen Bohuslav Sobotka, jako šéf strany. Není divu, že Lidový dům proto jakékoliv osobní a neschválené kampaně striktně zakázal. Dokonce pod hrozbou vyhazovu z kandidátky i ze strany, což dokazuje jednoznačně, že bez jiných - než předem určených - je celý program a jeho plnění na vodě. Trochu demokracie naruby. Ale možná stojí do budoucna za zvážení trochu jiný způsob voleb.

Ne kroužkovat a možná i neznámé jen proto, že nesouhlasíme s pořadím na volitelných místech a lidmi, které dobře a neslavně známe, ale vyškrtávat je. Je to daleko výraznější vyjádření ke kandidátům, kteří se pohybují v politice již hodně dlouhou dobu a kromě slibů nic nedokázali a přesto všechno mají trvalou snahu, ve slibech nic řešících, úspěšně pokračovat i nadále. Bylo by zajímavé, kdo že by se za jejich sliby a programy v předvolebních prohlášeních – po volbách - vůbec postavil.

Možná by jsme se dověděli jednu a ne až tak překvapivou věc. To, že celá politika stran je záležitostí úzké skupiny lidí a kde členská základna dělá křoví podle ani ne potřeby, ale rozkazu. Samozřejmě pod záštitou, navenek prohlašované, demokracie.

Takže navenek demokrati, uvnitř sekretariátní kati? Bohužel ano a platné ve většině politických stran. Když jde o místa, na dobře placeném politickém výsluní, jde demokracie stranou jako škodná, kterou je nutno řádně a zavčas setnout. A ten čas právě nastal.