Myšlení dle postavení.

„Zůstaňme oběma nohama na zemi a starejme se o to, co nám přísluší. Dělejme co je potřeba dnes."

To je z jistého pohledu příznačný názor jisté skupiny obyvatel Česka, kterou opravdu zajímá jen dnešek. Zítra bude zítra, ale až zítra. Proč se tím zabývat dnes? Dokonce máme i ministerstvo, touto skupinou lidí se zabývající, aby je i zítřek zajímal a nežili z ruky do huby.

Co bude za sto let? To není zítra, proč se tím zaobírat -  ponechme spisovatelům sci-fi literatury.

Je to pravda. Za sto let možná nebudou existovat žádné specifické územní útvary se svým „řízením" a také je dost možné, že naši potomci se nebudou zabývat volovinami, jako je nějaká ekonomika.

Dluh bude věcí neznámou a svoboda neomezená. Bude asi platit jedna zásada „Kdo dřív seje, ten dřív mele" - pokud bude z čeho a nebude se přemísťovat. Velmi  pravděpodobně na tom budou všichni stejně blbě.

Ale to bude možná až za sto let, tak  proč se tím zabývat dnes? Proč se točit kolem rozpočtových balíčků a ohánět se budoucností? Dělejme co je potřeba dnes - žít na úrovni. Zítřek přece není dnes.

A co to je budoucnost? Snad i dnešek - čerte vyznej se! Copak na to říká stonožka se stáním na zemi?