Manýry cenových vyrovnání.

Máte podezření z nesprávného stanovení ceny služby? Pokud ano,dovolejte se pravdy v podobě žádosti o cenové vyrovnání. 

V demokratickém státě postup zcela přirozený a logický. Dovolatel (normální občan) vychází z dvojího principu. Tím prvním je jeho domněnka,že se nesprávné stanovení ceny služby dopustil její poskytovatel nedopatřením a že tento svoji chybu napraví. Tak by to mělo ve správně fungující demokracii být. Ve slušné demokracii. Tím druhým je sice správná domněnka dovolatele o nesprávném stanovení ceny služby ale vyjádření poskytovatele této služby je,že se chyby nedopustil. V neslušné demokracii.

Kolotoč o domněnce může začít. Kdo má vlastně pravdu? Kdo provede cenové vyrovnání?

Ve slušné i neslušné demokracii existuje hodně institucí,jejichž hlavní činností je různé typy domněnek potvrdit,anebo vyvrátit. Vše s proklamovaným cílem zachování objektivní a obhajitelné pravdy.

Kolotoč začíná. Občan se obrátí se stížností na příslušnou instituci ve víře jejího spravedlivého posouzení. Začíná hra s časem. Výhodným se stává poskytovatel služby,nevýhodným občan.

Kdo má vlastně pravdu? Občan,nebo poskytovatel služby? To se hned tak nezjistí. Ikdyž příslušná instituce rozhodne ve prospěch občana,nemá tento v žádném případě vyhráno. Proč? Existuje dobře zavedená kalvárie,začínající rozhodnutím příslušné instituce a následnými odvoláními poskytovatele služby ve věci rozhodnutí. Soud na soud,odvolání odvolaného. Čas běží,vadně nastavená hodnota služby,jež je předmětem sporu,se vesele a hlavně trvale valorizuje. Není důvod nevalorizovat,když nikdo pravomocně nerozhodl. Občan,nucený tuto službu dále využívat,platí dál. Propad mezi oprávněnou cenou služby a její skutečnou hodnotou se zvyšuje. Čas jde dál. Pokud bychom začali uvažovat v reálné podobě,uvedu příklad. Občan má pochybení o službě,kdy se dovolává,že hodnota by měla činit 1,0 Kč,ale poskytovatel ji stanovil  na 1,50 Kč. Tato cena byla uplatněna  před pěti lety. Poněvad nedošlo k pravomocnému rozhodnutí,dodavatel valorizoval meziročním nárůstem 5%. Jeho ceny pro občana znamenaly: 1 rok-1,5 Kč,2 rok-1,575 Kč,3 rok-1,654 Kč,4 rok-1,736 Kč,5 rok-1,823 Kč. 

Nyní se stane zázrak a příslušný soud s nedvolatelným rozhodnutím dá za pravdu občanovi. Pokud provedeme valorizaci správné ceny stejným způsobem,dojdeme k trošku jiným číslům: 1 rok-1,0 Kč,       2 rok-1,05 Kč,3 rok-1,10 Kč,4 rok-1,16 Kč,5 rok-1,21 Kč. Porovnáním obou vyhodnocení dojdeme k závěru,že v pátém roce by správně a pravomocně nastavená hodnota služby měla činit 1,21 Kč a ona je 1,823 Kč. To činí hodnotu o 50% vyšší.

Tyto údaje ještě nevyjadřují vliv času,na celkový objem peněz za hodnocné období. Pokud sečteme částky za období neoprávněné platby,činí jejich hodnota 8,288 Kč,oprávněné platby jsou ve výši 5,52 Kč. To znamená,že na dodavateli by jsme měli uplatnit nárok na navrácení 2,77 Kč. V praxi to znamená,že předražení služby v období 5 let činilo 50%.Toto vše platí v případě jedné dodané jednotky. Nyní si zkusme dosadit jako jednotku dodané teplo v hodnotě 400.-Kč/GJ,počet dodaných jednotek=100 GJ za každý rok. Nyní dojdeme k výmluvnějším číslům. Za období 5 let by při správné ceně mělo být dosaženo částky 221.025.-Kč,při ceně špatné (600.-Kč/GJ) 331.557,-Kč. Také 50%,ale zajímavější částka k navrácení. Ta činí 110.512.-Kč. To se již pohybujeme někde jinde. 

Čas doběhl. Kdo provede cenové vyrovnání občanovi za nesprávně ohodnocenou službu? Zřejmě nikdo. Velmi atraktivním způsobem je uložení pokuty poskytovateli služby. Tento si z toho vcelku nic nedělá,poněvadž pokuta není odpovídající již získaným prostředkům. Navíc má možnost dovolání k odpuštění pokuty.

Za zvážení stojí dvě věci. Tou první je platba občana ve výši,jež naznala instituce za správnou s tím,že v případě jiného rozhodnutí-časově posunutého- by tyto finanční prostředky doplatil (110.512.- Kč). Tou druhou,že pokuta udělená a vybraná,by odpovídala neoprávněně získaným finančním prostředkům a tyto následně byly navráceny oprávněnému-občanovi (110.512.- Kč). Doložení spravedlnosti soudní, prostřednictvím papíru,je dobrá věc. Podstatnější je spravedlnost finanční,formou navrácených peněz. Jedno riziko je v tom,že se poskytující služeb dozví o nezvratitelném rozhodnutí ve svůj neprospěch a na hraně dobíhajícího času sebe sama uloží do konkurzu.

Zde bych dal ke zvážení třetí věc. Zajistit u poskytovatele služby finanční objem ve výši předpokládaného rozdílu mezi  cenou neoprávněnou a oprávněnou až do konečného rozhodnutí soudu (110.512.- Kč). Způsoby jsou známé. Podmínka jedna. Do vyřešení by se s částkou nemohlo disponovat a částka ve finanční podobě,případně v podobě hmotného majetku,byla neslučitelná s případným konkurzem poskytovatele služeb z důvodů jiných aktivit (princip odkud vzal,tam vrátí). Tato částka by se vrátila postiženému občanovi. Samozřejmě by měla následovat pokuta poskytovateli služeb za neoprávněné stanovení ceny za účelem neoprávněného obohacování (zákon o cenách existuje). Občan by mohl začít důvěřovat ve spravedlnost.   

Současně známé cesty řešení podobných sporů byly v neprospěch občana,který se trvale stává obětí finančních machinací nejen s vědomím,ale i snad s tichým svolením státu. Čas jde dál.