Lítající hráč.

Český fotbal byl v minulosti známý svoji chytrostí, ale především se držel jedné zásady. Lítat musí balon a ne hráč. Nevím, zda tato zásada platí i v ragbyovém sportu. Jeho bývalý hráč a nynější poslanec David Vodrážka, se nás snaží přesvědčit o opaku.

To že naši poslanci lítají jako stíhačky z místa na místo je věc všeobecně známá. Je proč lítat. Peníze podložené nějakými funkcemi přece stojí za to. Ale ne každý z nich se hloupě provalí o stihatelnosti funkcí jen proto (nebo právě proto), že jejich funkcionářské kanceláře mají 10 minut od sebe. Není sice známé jestli se jedná o přemístění rychlou chůzí, na kole, vozidlem .., prostě není známo, co to těch 10 minut vzdálenosti znamená. 

Na druhé straně je zřejmé, co znamená přesednutí z jedné židle na druhou během těch deseti minut. Jinou funkci, další korunky.

Pan poslanec dozajista přijde časem na to, že je úplně jedno kde sedí při výkonu funkcí, stačí když je má. Proč se tedy přemísťovat? Byl by funkčně plodnější. Stačila by mu pouhá informace od podobně výkonných kolegů s kancelářemi vzdálenými ne na minuty, ale hodiny. Že by za svoji záslužnou činnost brali méně? Ani náhodou.

Ba naopak, čas strávený na přejezdech se dá přece využít ve prospěch věci – tedy funkcí a proto sedí na jednom místě. Co kdyby jim někdo vyčetl, že pro přemíru cestování nemohou stíhat výkon funkcí, za které jsou dále placeni?

Jeho teorie o blízkosti funkcionářských kanceláři je dětinská a hloupá, ale pro něho vysvětlená dle všeho na úrovni. Teorii lítání staví na vykutálenou poslaneckou hlavu.

Asi jako v tom fotbale (ragby). Balon (šiška) na místě a lítající hráč z místa na místo.

Lépe řečeno peníze na místě a lítající funkcionář na jejich zvednutí. Také řešení. V jeho podání neobvykle originální. Stíhá všechno, ale především peníze.