Likvidace sebe sama? Nemožné!

Trvale se opakující polemiky ohledně komunistické strany a jejího zákazu vyvolávají otázku ne co likvidovat, ale koho likvidovat.  

Je velmi zajímavé sledovat polemiku  ohledně likvidace či nelikvidace komunistické strany. Problém - zřejmě - je zcela mimo strany, jako takové. Spočívá v lidech, kteří této straně umožňují její existenci. 

Proč? Pohled je nutno zaměřit nejen na straníky, jež jsou trvale členy této strany, ale hlavně na ty, kteří se hrdě nehlásí ke své bývalé příslušnosti, případně k bezmezné loajalitě s režimem, kdy byla u moci..

V  prvé fázi komunistická strana hlásala teorii o sobě (sebeuvědomování), následně teorii pro sebe. Stačí se jen ohlédnout na vývoj komunistické strany, hlavně od druhé poloviny minulého století. Bez ohledu na vše.  Jak je argumentačně zdůvodnitelné a srovnatelné období  padesátých až šedesátých let s lety osmdesátými, tak zvaných normalizačními a dneškem?

Autoři výroku „ Socialismus s lidskou tváří" se ve své době dopustili vědomé a úmyslné chyby, která provází následný vývoj společnosti. S hrdostí se hlásili k výdobytkům socialismu v etapách předcházejících, jako takových. Hlásali tezi o společensko ekonomické formaci. A najednou, jakoby na ty fáze předcházející zapomněli. Dostali se před ně. Jako by nic nepředcházelo a dokonce v mnohých případech s jejich vlastní účastí. Nic jednoduššího prostě není, než ztráta paměti, ale co je podstatné - dělat pro sebe. To by nic neznamenalo v případě, že tito nepamětlivci by byli odstraněni- bez rozdílu. Výsledek? Oni stáli v čele něčeho, proti čemu jako by bojovali a současně ve jménu téhož bojovali.

Bojovali, zůstaly oběti. V letech tak zvané normalizace muselo u silových složek státu zákonitě dojít k podepsání absence na činnosti do doby normalizace. A ejhle. Po roku 1989 u těch samých složek muselo dojít k podepsání velmi důležitých materiálů, v podstatě shodných s materiály normalizačními, ovšem ve smyslu loajality s novým nastolením politických pořádků. A nejen u silových složek - z nutnosti. V těch ostatních případech z vychytralosti. Koryto je koryto.

Normálně uvažujícímu člověku je to podivné. Kolik nás vlastně je? Kdo byl pro co a kdo je pro co?Pro to, co  vytváří jedni a ti samí? Bývalí jsou současnými a noví jsou jejich následovníci - ve všech oblastech.  Jablko daleko od stromu nepadá. Bohužel. Takže není na výběr. A existence komunistické strany? Někteří by si zabouchli zadní vrátka. České pomýlení a ztráta paměti jsou tak originální, že by byla škoda nepokračovat. Takže likvidace možná sebe sama? Nemožné.