Kupředu pravá i levá?

Bez ohledu jaká pravá a jaká levá? I tak by se dalo chápat uvažování nad redukcí široké škály politických stran v Česku.

Zlatá „střední" cesta, tolik oblíbená pro vznik nových politických stran a „spolků" by se měla postupně, ale jistě z politického trhu odstranit?

Je pravda, že „střední" politickou cestu - pro založení nových stran - prosazovali většinou odpadlíci z leva, či zprava a nakonec - ve svém důsledku, byli nucení nějakou oklikou se k jedné, či druhé straně přiklonit. Strany samy o sobě nic znamenající, pouze vytvářející samolibé scény v politickém životě Česka.

Budeme chytřejší po dnešním Novoročním projevu prezidenta republiky, který zřejmě nějaký náznak bude obsahovat, asi způsob většinového volebního systému.

Jeho případnou realizací a paradoxem do budoucna by byla jedna daleko závažnější skutečnost. Občan by měl možnost volit napravo, případně nalevo - anebo nevolit, poněvadž své představy o budoucnosti prostě ve vyhraněném politickém spektru nenašel. 

Zde by velmi záleželo na nabídce a propracovanosti programů. Dle ekonomického vývoje Česka do budoucna se jeví jediná reálná skutečnost. Pravá zůstane pravou a levá se musí přesměrovat doprava.

Důvod je jednoznačný - trvalé zadlužování republiky, jeho omezování a ne prohlubování.

Zde těžko najde skulinku sebelevicovější politická strana, poněvadž v oblasti dluhů střední cesta neexistuje.

Buď dluh zaplatím, nebo skončím. Platí to pro jednotlivce, rodiny i stát.

Strany se musí jednoznačně vyprofilovat, poněvadž okliky k řešení neexistují, existuje pouze jedna holá skutečnost, o které se ví zleva doprava a naopak - dluh. Pouze se mlží.

Politickými bláboly, blouzněním v říši zázraků a následným oblbováním občanů je rozhodně nesplatíme. To ví všichni, s hubou nalevo i napravo. Takže kupředu, ale kterou?