Krám a pán.

„Jaký pán, takový krám“. Alespoň se říkávalo a dlouho říkat bude. V politice dvojnásobně.

Nechme mrtvého v klidu, nezaslouží si posuzování a ohodnocování, poněvadž se nemůže bránit. Tak by to mělo v normálním světě být, v tom křesťanském dokonce nad touto povinností vůči mrtvému bdít. Jenže někdy je vše jinak, dokonce ve světě křesťanském, pokud jde o peníze. Láska k bližnímu zesnulému jde bokem, láska k penězům je přednější. Navíc, když ze skutečně zemřelého děláme zpětně duševního nebožtíka.

Klasickým příkladem lásky k bližnímu je kauza pana Cyrila Svobody a jeho dědictví domu po zemřelé důchodkyni Marii Kaprálkové. Za svého života odkázala majetek dvou charitativním organizacím, za téhož života jeden dům údajně panu Cyrilovi, jako malou pozornost za jeho právnickou výpomoc při uplatňování restitučních nároků. Problém vznikl tím, že odkaz domu panu Cyrilovi předcházel odkazu jejího majetku na charitativní účely.

Nevím a nikde jsem nečetl, jak to bylo s tím druhým odkazem – jestli pan Cyril o něm věděl, nebo ne. Možná že ano a využil lišáctví kutého křesťana s dovolávkou, že druhé darování - včetně „jeho domu“ - bylo provedeno za pochybného duševního stavu dárkyně. Vše po její smrti.

Věděl o konečném verdiktu paní Kaprálkové a chladně kalkuloval s důvodem jejího duševního stavu? Těžko posoudit, ale za pouhých 100.-Kč si i on jistě mohl pořídit výpis z Katastru nemovitostí (v té době nevím, zda byla zavedena elektronická informace) a měl vše jasné. Jasné ano, ale zřejmě mu vyvstala základní nejasnost – kdy se odvolat. V době života dárkyně, kdy by se jednoznačně mohla posoudit její duševní způsobilost, nebo počkat a právě tuto okolnost použít jako argument?

To bylo, včetně jeho následných řečí bez čeho se obejde, či neobejde. Jak jde doba a pokračování celé záležitosti je znovu na pořadu dne, je víc než zřetelné, že bez zmíněného majetku se neobejde. Jen tendenčně balamutí. Něco na tom bude, což svým přihřátím politické polívky naznačuje i bývalý předseda KDU-ČSL, pan Miroslav Kalousek.

„Upřímně řečeno, pokud doktor Svoboda poté, co řekl, že stahuje svoji žalobu, podal žalobu k Ústavnímu soudu a ještě k tomu argumentuje zájmem státu, tak to je učebnicová ukázka lidovecké praxe, před kterou mnoho z nás z té strany prchalo“. Jeden by si myslel, že základní učebnicí je Bible a jednáním láska k bližnímu - a ono je to s odstupem času poněkud jinak.

Jedno jinak není. Jaký pán, takový krám. Bohužel i prchlý pán byl ze stejného krámu.