Komu slouží Marek Benda?

Ve svém vyjádření k návrhu ČSSD, který by donutil úřady konkrétně mluvit o církevních restitucích, se vyjadřuje poměrně zvláštním způsobem. Jeho pohledem chce ČSSD dosáhnout, aby se na to veřejnost vrhla a začala jednotlivé položky kritizovat.

Poměrně jednoduché vysvětlení složitosti církevních restitucí, se kterými nesouhlasila a dodnes nesouhlasí drtivá většina občanů. On mluví o veřejnosti, jen jde o to, co tou veřejností myslí. Jestli tu, jichž se týkají věci veřejné, potom je s podivem čeho se obává. Vláda přece není o správě věcí soukromých, ale veřejných.

Možná reakcí občanů, že vláda jedná o záležitostech, kdy se věci veřejné neprůhledným způsobem stávají soukromými, do kterých asi nikomu – kromě vlády – nic není. Za poslední dobu jsme se v Česku dostali do ještě vyššího stupně soukromničení, kdy ani vládě do toho nic nebylo. Týkalo se amnestie, kdy vláda – až na premiéra – nic nevěděla. Nebo možná věděla a lhala, jako v případě církevních restitucí.

ČSSD argumentuje že včasnou informovaností lze předejít špatným rozhodnutím, protože pokud se v budoucnosti ukáže, že majetek byl vydán v rozporu se zákonem, vadné rozhodnutí už nikdo neopraví. Na druhé straně Benda odmítá, že budou rozhodnutí nevratná. „Pokud by byl majetek vrácen protizákonně, tak tam určitě opravný prostředek existuje. Buď by musel daný úřad žalovat sám sebe, nebo by jej musela zažalovat jemu nadřízená složka.“ Asi se bude jednat o majetek, na který se ukáže prstem a potom se bude opravovat a napravovat.

Velmi zajímavé názory na informovanost a vratnost, či nevratnost rozhodování. Pokud se Bendova veřejnost podívá do minulosti a dokonce i nedávné, o vratnosti spíš pochybuje. Jako by to on sám nevěděl. Ale proč se obává veřejnosti, které slouží? Neslouží náhodou někomu jinému a obavou, aby se o tom veřejnost nedověděla?