Kocábův kontejner.

Česko zavalené nedoručitelnými balíčky nápadů postrádá na oko nedůležitý, ve skutečnosti velmi potřebný balíček.

Balíček řešení problémů lidských práv a menšin v Česku. Jako kdyby neexistovaly, nebo existují, ale neexistuje tvůrce balíčku. Jmenován je, výpomocný aparát v podobě kolosu nazývaného ministerstvem pro lidská práva rovněž existuje a jeho balíčky v této ekonomicky pohnuté době nikde.

Jako kdyby se pan Kocáb ze své oblasti vypařil. Z řešení problémů, jež má na starosti zcela jistě. Doba politického bezvládí, asi jako v parlamentu, zasáhla i kýžené ministerstvo - není prostě co řešit. Ale jen zdánlivě.

Aktivita pana ministra má totiž daleko širší záběr, což v minulosti několikrát dokázal a začíná znovu. Co takhle se zaměřit na monitorování pracovníků v různých pracovních procesech ze strany jejich zaměstnavatelů? 

Novinka novinek, ale když není co dělat, proč se populisticky nezastat. Co je zajímavé a v rozporu s pojmenováním jeho ministerstva - většin. Menšina utlačuje většinu - nebo ne? Pan ministr by mohl, ač se to jeho ministrantování netýká, jít ještě dál.

Zrušit veškeré monitorování - to by byl pokrok. Že by něco nového? Rozhodně ne. Vždyť při prvních instalacích kamerových systémů ve městech se halasně mluvilo o omezování občanské svobody. Jen si vzpomenout! Nejen na toto, ale i na různé typy odposlechů, nastrčených agentů, které byly jako důvod uváděny coby nástroj šikany obyvatelstva - ale v minulém režimu. Šikanu minulého režimu odvál čas, nastaly časy nové. Ze šikany se obratně vytvořil nástroj pro zajištění bezpečnosti a pracovitosti občana v režimu novém, polistopadovém.

A že s všechno mění a zdokonaluje? Logicky. Pokrok nezastavíme, maximálně obkecáme. Tak je to i s jeho současnou ministrantskou  aktivitou. Ono totiž tvrzení zaměstnavatelů o tom, že kdo poctivě pracuje nemusí se ničeho bát, má svoje opodstatnění v normotvorné činnosti, něco na styl snímku pracovního dne. Jednoduše řečeno - zda se pracuje nebo fláká. Šetřit se musí, alespoň se o tom mluví na každém politickém rohu. Výrobní prostory jsou již hodně dlouho monitorovány, bude se pravděpodobně jednat o rozšíření na prostory nevýrobní.

Z tohoto pohledu by nebylo od věci namontovat monitorovací systémy i do kanceláří státní správy ministerstvy počínaje, končící posledním obecním úřadem a vše zpřístupnit občanům  na internetové síti. Vynaložilo by se sice dost finančních prostředků, ale mohly by mít rychlou návratnost. Úspora, vyhodnocená pracovním snímkem dne, by donutila snížit  davovost aparátu a celého systému. Zjistilo by se, jak „extenzivně" se pracuje, „intenzivně" nafukují problémy a hlavně cestuje - uvnitř budov.

Ale to se stát nesmí, sem až sledování dojít nemůže. Pan Kocáb zabojuje ne prostřednictvím balíčků, ale rovnou kontejnerů. Těžko by v první řadě odůvodňoval jak se pracuje když se nepracuje, případně pracuje na věci jeho ministerstvu možná nepříslušné.

Jeho kontejner nápadů je sice zajímavý, ale tak jako předešlé - předem určený k vyvezení na skládku odpadků.