Kdy člověk umírá?

Podle průzkumu občanského sdružení Život 90 si drtivá většina lidí přeje dožít doma, uprostřed svých blízkých. Povede se to ale jen pětině z nich.

Každý by chtěl dožít doma a uprostřed svých blízkých, ale kdo zodpovědně řekne že člověk skutečně umírá a sdělí rodině, že si svého příbuzného mohou vzít domů? I když člověk umírá, nikdo ve skutečnosti nechce věřit tomu, že se tak skutečně stane a takové oznámení rodině má hodnotu ne dalece odlišnou od vyřčení ortelu smrti. To proto, že v žádném případě a žádná rodina není schopná zajistit svému dožívajícímu příslušníkovi péči, se kterou mají někdy i profesionální pracovníci problém, i když k tomu mají patřičné vybavení.

Z tohoto důvodu se jeví názor sdružení Života 90, že svoji roli sehrává i nízká informovanost o možnostech alternativních služeb pro velmi staré a umírající seniory v domácím prostředí, za velmi zavádějící. Co to jsou ty alternativní služby, jak zmíněné hnutí uvádí? Kšeftem těchto služeb se smrtí, kdy snad nejúčinnější službou bude podvázání brady a poslední pomazání šikovnými a mazanými služebníky, kteří tímto způsobem dají umírajícímu najevo konec jeho života?

Pokud se teorie Život 90 použijí i na konstatování stavu v léčebnách dlouhodobě nemocných a obdobných zařízeních - kde v současné době žije kolem 40 000 seniorů - by třetina z nich být nemusela, tak by se jednalo o docela slušný kšeft pro zaopatření doma. Ale jaký by byl rozdíl v péči, když stejně jak v léčebnách, tak i doma, by pečovali o umítající cizí lidé? Skutečně dobré rady nad zlato pro blízké, když touto péčí se jim stane jejich "příbuzný", příbuzností stejně daleký, jako v případě obdobných v léčebnách. Ale to není všechno.

Kdo se o takového umírajícího bude starat v nočních hodinách? Také nějaká služba? Tak o tom se dá dopředu úspěšně pochybovat. Jedině kdyby by tam i spala. Takže již ne jen umírající, ale i jeho pečovatel by byl členem blízkých? Ti skuteční by jen přihlíželi a vystupovali v roli komparsistů, poněvadž v náročnější péči nejsou znalí a schopní ji zajistit a možná do stejné role by se dostala alternativní služba, kterou se sdružení Život 90 ohání.

To v případě, pokud se vezme okolnost zdravotního stavu umírajícího, při jeho náhlém zhoršení. Co udělá blízký a možná i pečující služebník? Zavolají lékaře, nebo snad ponechají stav stavem a umírajícího nechají zemřít dle vlastní úvahy a možná jen proto, aby byl konec trápení nejen pro umírajícího, ale i pro jeho blízké? To je snad ta nejzávažnější okolnost celého umírání v kruhu blízkých.

Na čem je vlastně založen láskyplný a radící systém sdružení Život 90, jež by měl motivovat k umírání doma a v kruhu blízkých? Na tom, že někdo konstatuje že člověk umírá, ale různé typy sociálních opatrovnických dávek budou stále živé a jen jejich využití se přesune jinam?