Kam se ubíráme?

„Ekonomika musí sloužit lidem, ne naopak“. Zajímavý náznak teze vývoje Česka, tučnými písmeny opakovaně zveřejňované na stránkách denního tisku.

K tomu, na důkaz odhodlání, pokračování další. „Naše země nebude rozpočtovým Řeckem“. Fotografie pana „nebude“, v typickém postoji  zápasnických gladiátorů minulosti, vše dokresluje. Schází jen metály na hrudi za dosažené úspěchy dosavadního působení. V minulém století se stal u nás velmi slavným zápasníkem Gustav Fryštenský, v tomto to bude asi pan „nebude“. Pouze v odlišné disciplíně a jiným postojem.

Pan Gustav Fryštenský se musel postavit tváří v tvář soupeři a pokud chtěl zvítězit, musel se spolehnout sám na sebe. Pan „nebude“ to má daleko jednodušší. Ukazuje svaly, hrající si na schovávanou, produkuje svalnaté řeči ale zcela odlišným způsobem bojuje. Obratně. V případě většího ohrožení, se schovává do zvláštního celku.

Celku a jeho způsoby, nazývanými prosperitou. Celek se musí přizpůsobit, jde o to, jakým to má být způsobem. Demokratickým, centralistickým? Můžeme natáčet jak chceme, vychází stále to samé.

„Demokratický centralismus řízení znamená podřízení specificky řídících orgánů postupně stále obecnějším řídícím orgánům, čímž vzniká hierarchie až k existenci jediného centrálního řídícího orgánu, aby byl zajištěn společensky nutný směr vývoje všech ekonomických činností a jejich vnitřní sladěnost. Zároveň je však nutná maximálně možná relativní samostatnost nižších specifických řídících orgánů a přibírání ekonomicky činných lidí k řídící činnosti, aby bylo možné pružné řízení jednotlivých ekonomických činností s přihlížením k jejich zvláštnostem, při respektování rozdílných specifických podmínek“.

Pokud ze srandy zkusíme výroky dnešních „našich“ porovnat s citací výše uvedenou, vychází nám velmi zajímavá věc. Jako by to již na přetřesu bylo a u nás v minulosti existovalo.

Existovalo, zmýlená neplatí. Stav popsal Ota Šik v knize „K problematice socialistických zbožních vztahů“, vydané v roce 1964.

Jedno podstatné jsem úmyslně z jeho popisu stavu vynechal. On totiž začíná trochu jinak.

„Demokratický centralismus v socialistickém řízení znamená …“. To je podstatný rozdíl.

Lid nemusí sloužit ekonomice, každý podle potřeby? O tom se ani Ota Šik nevyjadřuje, poněvadž již ve své době zjistil, že se jedná o přinejmenším přihlouplá utopistická tlachání. Porovnání Česka s Řeckem? Další tlachání. Specifické podmínky Řecka byly a jsou velmi vzdálené těm našim. Obecně, o respektování rozdílných specifických podmínek, se Ota Šik zmiňuje. Zcela logicky.

Takže se vybírá, přebírá, překrucuje. Ne zbožní, ale zbožná přání. Kam se ale ubíráme a  čím se vlastně řídíme? Staré bude dobré, přinejmenším před volbami?