Kajícnost - základ úspěchu ČSSD?

V této hodně podobné situaci se nachází i současná ČSSD. Co bylo špatně a jak z toho ven. To je otázka, která se vyskytuje v celé její členské základně, ale co je zvláštní – každý má za špatné něco jiného.

Průběh programové konference této strany jen naznačil, že o nějaké (ne)jednotě lze těžko uvažovat nahlas, zabraňuje tomu předem dohodnutý  bobřík mlčení. Povoleno hovořit jen některým, pokud možno v jednotném stylu. Ti druzí - s odlišnými názory - mohou trpně mlčet, i když mají také své do mlýna. V rámci vnitrostranické demokracie nejsou k veřejnému slovu připuštěny názory na minulost, pouze na budoucnost - v rámci vymezení čtyř panelů. 

Je velmi sympatické, že cílem současného dění v ČSSD není vzájemné plácání po ramenou, ale změna ČSSD. Jenže jaká a proč?

Potencionálního voliče by ze všeho nejvíce zajímalo, co bylo cílem nedávného dění v ČSSD, které vedlo k úspěšné prohře ve volbách. Program a jeho naplňování bylo postavené na kuřích nožkách? Jakých? Kde byla realita předvolebních slibů oproti známým skutečnostem?

Pokud toto ČSSD nezveřejní, tak se mohou její členové plácat dál - nejen po ramenou, poněvadž veřejnost si bude myslet, že navenek bude plácat nesmysly jako doposud – což si ostatně sama přiznává.

Jedinou změnou by mohlo být veřejné přiznání chyb – hlavně v čem – a jejich náprava, přibližující se k řešení nedobré ekonomické reality současného Česka.

Možná by stálo za řeč ještě jedno. Zauvažovat o tom, kdo změny a nápravy v ČSSD má uskutečnit.

Volič těžko pochopí, že nápravu jsou schopni uskutečnit jedni a ti samí, kteří by se měli v prvé řadě zamyslet sami nad sebou, jestli změny postoje ČSSD vůči voliči a v jejich podání budou jimi přijaté.

Jenže jsme opět na začátku pokud platí, že v politice není nic horšího, než přiznání chyb  které byly, nebo mohly být následky jejího přímého vlivu. Přece se nemůže dělat něco horšího.