Jedni a ti samí.

Kecy, kecky, kecíčky. Od shora dolů i naopak  perfektně fungující politický systém Česka – téměř bez závad.

Pokud by byla vyhlášená soutěž o politickou anekdotu roku 2010, rozhodně by se ucházela o čelo ta s názvem „Boj proti korupci s jedněmi a těmi samými". Velmi  podobná té známé o poválečném prověřování  zájemců o vstup do KSČ.

To když dva zájemci, v období protektorátu, se velmi iniciativně – vidinou  „třetiříšského“  lepšího života pro sebe a svoji rodinu, přihlásili do NSDAP. Vidina splaskla jak píchnutý míč, ovšem naskytla se vidina nová. Tentokrát lepšího života na věčné časy a nikdy jinak.

Jak jinak proměnit vidinu v osobní prospěch, než se přihlásit do strany, která ji naplňuje? Proč to nezkusit?

Ač měli obavy, vše nakonec dopadlo nad očekávání dobře. S tím rozhodně nepočítali. První si odbyl svoji povinnou zpověď a na otázku toho druhého – čekatele-  jak dopadl, odpověděl rozjařeně. „Nic si z ničeho nedělej, prověrková komise je úplně stejná, která nás přijímala do NSDAP – jsou v ní jedni a ti samí". Byli přijati s otevřenou náručí. Zajímavé? Ne, normální!

Celá sranda minulosti připomíná srandu současného Česka. Nejen v přebíhání ze strany do strany – případně na stranu, ale hlavně v boji proti korupci.

Co se asi změní, když dlouhodobě - přes jakákoliv „opatření“-  rozhodují v podstatě jedni a ti sami a náruč otevírají jen sobě podobným?