Jeden je z toho blázen.

Pomáhat a chránit, ale a až na prvním místě sobě a sám sebe? Velmi podivné, ale poučné.

Šedesátiletý Eduard Tihoun si před pěti lety podvrtl kotník, když jako policista vyšetřoval dopravní nehodu. Událost, která se ve spojení s touto rizikovou prací může stát. Jenže další události by se stát neměly.

Zcela, proti obecně hlásaným zásadám a vlastní přísaze - svému zaměstnavateli tehdy předložil nepravdivý lékařský posudek, podle kterého utrpěl tříštivou zlomeninu patní kosti. Trochu nadlepšený hlášený skutek, oproti skutečnému. Důvod asi byl, proč nezkusit. Zkusil a vyplatilo se.

Za pracovní úraz vyinkasoval 30 tisíc korun jako bolestné. Vše proběhlo dle daných zásad pro výplatu bolestného. Jenže jedna zásadní dodržena nebyla. Pravdivost skutečného úrazu.

Dnes již bývalý příslušník chebské policie podle státního zástupce vážné zranění simuloval, a proto je obviněn z trestného činu podvodu.

To by rozum bral, spravedlnost se dostala na kloub problému. Jenže další vývoj konání spravedlnosti rozum nebere.

Plzeňský soudce Josef Prach ve středu rozhodl, že jednání Tihouna nebylo úmyslné a žaloby ho zprostil. „Žalovaný skutek se bezpochyby stal, ale není trestným činem, neboť nebyl prokázán úmysl obžalovaného někoho podvést,“ řekl v odůvodnění rozsudku soudce. Čekání za bukem se vyplatilo.

Takže skutek z jeho strany se stal, ale úmysl někoho podvést se nestal. Je to velmi zajímavé. Co se tedy stalo? Asi nic.

Jeden je z toho blázen, ale z usmrkaných 30 tisíc korun se asi nezblázní nikdo – spravedlnost rozhodně ne.

Ta je přející, vždyť úmysl obžalovaného někoho podvést nebyl, i když peníze inkasoval.

Poučné pro občanskou veřejnost bude, jak se takto získané peníze nazvou a jak budou posuzovány.

Ale co je podstatné a ještě poučnější; budou navráceny jako neoprávněně získané?