Hromosvody.

Že by byl jen jeden viník volebního neúspěchu ČSSD Jiří Paroubek? Snaha jeho stranických souputníků o vlastní očistu je zjevná a současně směšná.

Je zcela nezpochybnitelné, že jakékoliv předvolební reakce kohokoliv na adresu nepřiměřeného arogantního vystupování  pana Paroubka byly smeteny se stolu nejen jím samotným, ale i jeho spolupracovníky, tvořící tvrdé jádro ČSSD. Pan předseda byl bohem, jeho proslovy stranickou svátostí. Když k tomu připočteme, že se i choval jako stranický bohém, nebylo v jeho nejbližším okolí co řešit. Jenže bohužel, ani co získat.

Bezesporu byl osobností, která na sebe přitahovala blesky z mediálních bouří jako hromosvod. To se dalo čekat a to očekával i on sám v domnění, že jiná cesta k prosazování levicové politiky neexistuje. Jenže to si mysleli, případně museli myslet i jeho nejvěrnější,  nahlas a ještě více na oko věčně opakující, že ČSSD není stranou jednoho muže, ale kolektivní a hlavně demokratické spolupráce. Velmi zajímavé.

O to zajímavěji působí různá dodatečná prohlášení o tom, že jednou z vlastních příčin vyhrané volební prohry byla osobnost Jiřího Paroubka. Co tedy bylo a je pravdivé?

Kolektivní a demokratické jednání uvnitř ČSSD před volbami - jak všichni svorně tvrdili, anebo kolektivní nutné kývání k rozhodnutí vůdce?

Podle toho, co se nyní snaží vůdcovi potomci sdělit, tak se asi jednalo o to kývaní. Rozumu na rozdávání přece měl jen on.

Dopadl jak dopadl. Mít kolem sebe kolektiv politických sluhů muselo být pro něho velmi těžké, když přitakávali téměř na vše, dokonce i na to, co dnes prohlašují za škodlivé.

A tak se nám pan Jiří Paroubek stává hromosvodem podruhé. Tentokrát pro očistu jeho bývalých stranických soukmenovců v čele ČSSD. Stále je použitelný pro prospěch věci mu dříve věrných -  z jejich dnešního pohledu zřejmě pomýlených jeho bývalou velikostí.

Že by návrat k „historickým“ principům  ČSSD a upuštění od vlády jednotlivce, vykládajícího politiku po svém? Asi těžko.

Navenek musí být trvale hlásaná jednota. Co je uvnitř, naznačuje poslední vývoj možné přeregistrace členů ČSSD.

Nedochází sice k převlékání kabátů, ale v rámci „jednobarevného“ boje k převlékání spodního prádla.

A že by směr komunikace této strany vůči svému okolí měl naznat změn? Těžko. Kamarádské vztahy pana Michala Haška a Bohuslava Sobotky - ale hlavně poslední vyjádření pana Jiřího Škromacha k ovládnutí Senátu až se vláda bude divit je o všem, jen ne o změně taktiky strany. Někdo se diví  nyní, někdo možná bude později.

Spojení s marťany zde bylo a celkem se nezdařilo. Třeba se bude jednat o venušany, ovšem v každém případě o nově instalovaný hromosvod ČSSD. Nejdřív hromy a blesky z venku - coby reakce na zpupnost, následně zevnitř - jako reakce na pomýlenost. Samozřejmě jen případě vyhrané prohry.

Dokáže ČSSD jako strana  být ve „svých“ prohlášeních „některých“ rozumnější?