Hra na přizpůsobivost?

Pořád si na něco hrajeme, stále se něčemu přizpůsobujeme a výsledek žádný. Základním problémem trvale zůstává, kdo a hlavně čemu se má vlastně přizpůsobit. Jedná se jen o občana Česka a prostředí tržního mechanizmu, které zde již dvacet roků existuje a bohužel a až na prvním místě se musí přizpůsobit jen on? Ale jakým způsobem mu to bude umožněno?

Všeho je dost, ale bohužel ne vždy pro normální smrtelníky - a těch je v Česku většina - za normálních okolností dostupného. K dostupnosti scházejí peníze, za které by se dalo leccos pořídit, ale především schází to podstatné, abychom se vůbec k nim nějakým způsobem dostali. Práce. Ale lze získat peníze ještě jiným způsobem a dopřát si požitků kterých trh nabízí velmi lákavým způsobem v nadbytečném množství. Půjčkou. A tak se vesele půjčuje a jak se zdá i bezstarostně žije, Jenže jak dlouho takové bezstarostné žití na dluh může trvat?

Paradoxní je, že příkladem pro občanskou bezstarostnost je stát. Nechová se jinak a seká dluhy jako na běžícím pásu a dostává se do úplně stejných situací. Situací schopnosti jejich splácení. Jenže v tento moment se do role dlužníka dostává jen jeden. Občan, daňový poplatník. Nejen že by měl splácet svůj vlastní a osobní dluh, on musí splácet poměrným způsobem i dluh, který vznikl vinou dobrého hospodaření státu. A to je ve svém součtu dluh na zvážení, ze kterého v dohledné době rozumná cesta nevede.

Je pravda, že někteří zastánci divoké ekonomiky jak rodinné tak i státní tvrdí, že se nežije špatně. Zatím ještě v průměru ne, ale postupný vývoj mluví o tom, že i tyto doby nešpatného žití brzy skončí. Žít dobře na dluh umí každý, horší až se přestane půjčovat a začnou dluhy vymáhat.

S tím, jaká je celková zadluženost, se dá předpokládat budoucí doba trochu pozměněná. Ale řešení nějaké bude muset být. Když nebude práce, nebudou půjčky a stát přestane vyplácet štědré dávky, jaká je představa dalšího žití? V přilepšení různými typy krádeží a loupeží, z pozice myšlení pachatelů jako oprávněných, pro zajištění vlastní existence? Asi ano a již se tak v mnoha případech děje. Zatím v menším rozsahu, ale dá se s úspěchem předpokládat, že nezůstane jen u toho "zatím". Hra na přizpůsobivost na pokračování? Ale kdo v daném případě a hlavně komu se bude přizpůsobovat?

Vzniká situace, kdy se stát snaží stále intenzivněji okrást občany, kteří s tou samou snahou vystupují vůči státu a bohužel i vůči svým spoluobčanům. A to již není žádná hra, ale smutná dohra žití na dluh.