Dvojí tvář státního rozpočtu.

Na straně příjmů ranný kapitalismus, oproti tomu výdajová část připomíná přerozdělovaní dle potřeby, coby „nejvyššího stádia" vyspělé společnosti minulosti - komunismu.

Zdaní se všechno co jen oko vidí a kam dohlédne, i pomyslný let vlaštovky. Samozřejmě ne té, létající nad velkým kapitálem. Systém „hurá daně, víme jak na ně" zřejmě bude novotvarem Janotova balíčku č.2. I kdyby nevěděl jak na ně, má trumfy v rukávě v podobě srovnání se zahraničím. V uplatňování výběru čehokoliv do příjmové stránky hluboce zaostáváme - jak u koho - a je nutné když ne srovnání, tak alespoň přiblížení. Nemůžeme být v rámci EÚ nevhodným příkladem nadržování poplatníkům. Hlavně těm malým. Kapitalismus je nutné uplatňovat i do podoby předpokládané sociální spravedlnosti celého hospodářského systému. Vybráno bude, může se přistoupit na stránku výdajů.

Nejzajímavějším prvkem výdajové stránky jsou dotace. Dotace ze státní kasy, popírající systém tržního mechanismu a ve své podstatě znamenající značné hospodářské nadlepšení dotovaných subjektů - jak kterých - dle jejich přání a jimi plánovaných zisků. Dotujeme ČD, ČSA, zemědělství, Státní lesy ČR  ..., dotace nad dotace. To jsou dotace, největšího rozsahu. Máme i dotace jiného charakteru v podobě zvláštních sociálních dávek, zvláštní podpory obnovitelných energetických zdrojů, zvláštního školného ...., jednoduše hodně případů z oblasti zvláštních. Máme i zvláštní mzdové platby, hlavně u státního aparátu. Máme ale i problém.

Udržet rovnováhu mezi příjmovou a výdajovou stránkou státního rozpočtu. Z hlediska posledních průzkumů a výsledků, hodnocených „průměrem", se dozvídáme o stále se zvyšující „průměrné" mzdě, „průměrném" hodinovém výdělku - prostě pracující občané si mohou žít na vysoké noze. Mohou, ovšem ne všichni a ne vždy na vlastní. Nejlépe se žije na dotované, případně noze stojící na zvláštních mzdových platbách.

Problémy jak v králikárně. Na jedné straně  ukazatel stále se zvyšujícího schodku státního rozpočtu, na druhé straně vysoký mzdový a hodinový průměr zaměstnanců. Jestli zaměstnanost půjde směrem jakým jde, tak se jednoznačně dozvíme - hodnoceno průměrem - kolik že to někdo bere v republice, která nemá  ve výrobní sféře ani tu pověstnou myš. Možná k něčemu dobré. Nebyly by finanční prostředky a muselo by dojít k razantním změnám  zvláštních výdajů.

Jen je pořád stále větší záhadou, proč v tržním mechanismu existují dotace - hlavně ty skryté, které umožňují některým jejich zneužívání a zároveň nadprůměr žití. Zde by stála za zamyšlení radikální  úprava. Výmluvy na nějaké prospěšné spravedlnosti jsou tak omšelé, že jim nemohou věřit ani sami autoři, poněvadž velmi dobře vědí, že se jedná o cílené přemisťování. Lidově se tomu říká prachsprostě krádež.

Pokud se stále oháníme tržním mechanismem, nechme projít i finanční  prostředky v duchu této zásady. Pokud je základem finančních požitků vykonaná práce, není se čeho obávat. Hodně z forem vyumělkovaného zdanění a přerozdělování bez této zásady vede k požitkům, které s prací nemají nic společného. Pouze s požitky ze známosti - podle tváře. Té druhé.