Dobrý pocit nemusí znamenat dobrý výsledek.

Předvolební klání jak má být. Průzkum stíhá průzkum, neslušnost předběhla slušnost.

S jedním voličem, nazvaným strachem z osobní budoucnosti, musí každá politická strana počítat. Stalo se okopírovaným zvykem od některých skupin lidí že dnes je dnes - zítřek nezájem. Proutkem mávnutí se nám z bývalé většiny začíná stávat sociální menšina, svým počtem a nároky pomalu ale jistě menšinou většinovou.

Ne dobrý tahem se stal předvolební průzkum prozatím oficiálně nevolících, který naznačil směr jejich  myšlení a představy o způsobu hospodaření státu. Paradoxním bylo, že proti zveřejnění tohoto průzkumu jako první protestovala ČSSD. Zcela neuváženě a zbytečně. Zavčas si tuto chybu uvědomila a naopak o zveřejnění usilovala.

Došlo totiž v její prospěch k takové předvolební reklamně až se nechce věřit, že celou akci na školách organizovaly pravicové strany. Tyto „volby“, nedůstojné zveřejňování a propagování názorů na seniory zabraly. Kdo si myslí, že ve prospěch pravicových stran, tak je na omylu. Osočované skupiny mají jednoznačný důvod, nazvaný strach, aby šly volit. Motorem jsou některé sliby a hlavně okopírovaný systém dobrého žití dnes – zítra nějak bude. Jak? Jako dnes. „Některé“ sociální skupiny mají dlouhodobou, dvacetiletou praxi a jen blázen by mohl věřit, že své myšlení změní.

Když to jde u „některých“, proč by to nemohlo jít u všech? Nebo že by opět nastal systém nerovnosti? Co je schůdnějšího, než se k „některým“ připojit a na nic nemyslet?

Nemyslet tak, jako působící v politice. Co je zajímalo před dvaceti, patnácti …. lety až do dnes, kdy jsme v krachu? A co je zajímá dnes? To samé, co v minulosti. Osobní prospěch.