Co uvidíme?

Co vidíme, víme. Zadlužený stát ze všech světových  stran a uvnitř státu pořádek – střídajícími se světovými politickými stranami způsobený.

Zrcadlo nějakého řešení východiska nastavené, bohužel se v něm každý zhlíží jinak. Po svém.

Snaha stíhá snahu, výsledek ve hvězdách. Z té samé hvězdné oblohy začínají padat dost zajímavé nehvězdné problémy. Platy veřejného sektoru a jejich výše.

Jako by někdo nechápal celkovou ekonomickou situaci Česka a trvale se chtěl od tohoto problému oddělit. Dobře organizované skupiny v různých komorách a svazech se začínají ozývat. Nenápadně, ale jistě.

Oproti tomu výrok  pana knížete ohledně přidání na platech učitelům a lékařům, až si nebudeme půjčovat na provoz státu, je velmi zajímavý. Zajímavý v tom, co pan kníže za provoz státu považuje.

Pokud do provozu započítává nesmyslně vyhozené peníze na financování politických stran, megalomanské projekty na posílení kont příznivců daného politického nebe, podporování nefunkčního byrokratického systému hrazením poradenských firem – nebo nebo, tak jen do toho.

Na toto není opravdu nutné si půjčovat, stačí zrušit a bude se vydělávat.

Možná by bylo ještě vhodné uplatnit zákaz používání alkoholu v pracovní době. Nepřináší nic dobrého. V běžné praxi se tento nešvar „někde“ stává dobrou záminkou pro ukončení pracovního poměru. Ale opravdu jen někde.

Co uvidíme tušíme. Opakující – stále stejné nic. A k tomu bohužel stát nadále se zadlužující neopodstatněnými vysokými provozními náklady s řešením u skleničky.