Co tak po čtyřech, nebo vůbec ne?

Přizpůsobit se stavu chodníků nezní tak špatně. Když to jde u vozidel a na vozovce, proč ne u lidí a na chodníku v podobě chodníkového zákona?

Z kolotoče volovin se naší zákonodárci asi hned tak rychle nevymotají. Oni totiž rychleji mluví a schvalují, než uvažují. Obdobně je to i s povinností údržby chodníků v zimním období a následky, které mohou vzniknout. Tím nedomyšleným problémem je úhrada úrazů ze strany pojišťoven, potažmo vymáhaná na povinném správci chodníků.

Nyní se hledají vytáčky, jak přenést břemeno následků úrazů na uživatele chodníků. Hlavně těch ve správě měst a obcí. Jejich kasa se totiž stala předmětem odškodnění a peníze scházejí. Řešení, ač přihlouplé, se začíná rodit. Přizpůsobit se stavu chodníků.

Nezní to hloupě, každý by odpovídal sám za sebe. Viník by byl dopředu všeobecně známý a o to vlastně jde. Má to ale několik háčků, hlavně ve vlastním chodci.

Ne všichni jsou natolik pohybliví a sebelepší přizpůsobení není možné. Například lidé, postižení zrakovou chorobou, by si museli snad chodník nejdříve ošahat a i přesto je další jejich putování ohrožené. Zde nepomůže ani řádně okutý doprovodný pes. Vozíčkáři by snad mohli na zimní období použít sněhové řetězy a pro jistotu si namontovat radlici, …. . A zdravý chodec?

Mu snad doporučit sněžnice, poněvadž těžko může předvídat v jakém stavu jsou chodníky na předpokládané trase jeho putování.

Ale možná by stačilo doporučení formou značky – chůze po čtyřech, anebo vůbec zákaz vycházení.

Ušetří všichni. Chodec své zdraví a obecní úřady peníze na vyplácení pojistných událostí.