Co by státní bankrot vzal vám?

Těm normálně žijícím skoro nic. Zbývajícím spíš nevzal, ale nedal. Jedna pohádka o chudých vekslácích, kteří se stali milionáři, by skočila.

Hospodářský zázrak viděný průměrem a hlavně cíleně klamavými statistickými údaji, zpracovávanými  různými politickými garniturami od roku 1990, by se projevil v plné nahotě. Ekonomická pohádka Česka se špatným koncem - ale jak pro koho.

Bankrot by sice vzal, některým dokonce výhodně. Veškeré dluhy do státní kasy, ze strany podnikajících i nepodnikajících subjektů a občanů, by padly. Insolvenční zákony nemají koncovku, která by s tímto možným stavem počítala. Vychází zcela jednoduchá matematika. Dlužníci nemají na splácení, stát na oddlužení – bankrot snad jediným řešením. Vše srovnáno do začátku, je otázka jakého.

Bankrot by hlavně nedal, alespoň ne hned, takové možnosti k hrabivosti velmi „schopných“  podnikatelů a politiků, kteří byli v převážné míře nositeli a přispívateli k jeho uskutečnění. Jim nevezme nic. Od počátku si uvědomovali, kam politika hospodářského zázraku byla nasměrována. Peníze jsou ulité do zahraničí dávno před tím, než se začalo o bankrotu mluvit nahlas. Měli zkušenosti od zahraničních firem u nás podnikajících, kterým „pomáhali“ k úspěchu. Ke svému.

Dnes je na řadě systém volání zlodějů „chyťte zloděje“. K tomu kdo byli a jsou zloději se nikdo nehlásí – aby ano. Kradli všichni a ani spektrum světla není tak rozsáhlé, jako spektrum českých zlodějů a podvodníků pod rouškou politických stran.

Komu by ovšem rovněž nedal, je skupina českých vyžírků, kteří již neví co je to práce a  jejich využití „podnikatelsko- politickou“ sférou pro svoje čestné záměry, v podobě předvolebních slibů ráje, dostala různé typy finančních podpor do rozměru zcela neudržitelného. Dary za nic nedělání, jako součást mandatorních výdajů  nebyly a v mnoha případech nejsou zanedbatelné. Dobrá berla pro šmatlající politiky.

A vůle po řešení, či spíše neřešení ze strany současných politických stran? Pouze jedna. Jak z tohoto stavu, jehož byli strůjci, vytřískat kapitál. Nejdříve politický, následně finanční. Vládli nám mimozemské bytosti s pozemskou chamtivostí a chtěli by i nadále. Všichni, ač se navenek tváří jako neviňátka v roli spasitelů. Mimozemský, či spíše mimočeský život jim vyhovuje a jen tak rychle se nezmění. Není jeden důvod.  Kde by se dostali tak jednoduchým způsobem k získání prostředků na jeho udržování?

Takže co sebere bankrot normálně žijícím nezadluženým občanům, kterých je většina?  Možná nic, možná něco ano. To v případě  ekonomického řešení Antonín Zápotocký II.

Co sebere těm ostatním? Také nic, ba naopak dá - v podobě zrušení dluhů.

Pouze někomu nedá. To neměl dávat systém ani před bankrotem – alespoň ne v takovém neopodstatněném rozsahu bezpracných příjmů.

Je o co plakat? Není. Jedná se o korytaření politických stran na pokračování, jímž je bankrot pouhou záminkou a možným ziskem.  Současná předvolební agitace tomu odpovídá..