Co bude počátkem?

Nové zákony - konečně ty správné, nebo důraz na plnění těch stávajících, dle potřeby v minulosti politicky obcházených?

Snad nejkřiklavěji působilo a dodnes působí nedodržování zákonů na půdě zdravotnictví – hlavně v oblasti poplatků za zdravotní péči. Kdo chtěl přetáhnout jistý typ voličů, nic vhodnějšího neexistovalo. Jenže existovaly i jiné, kde se velmi lehce dal volič zmanipulovat snadností přístupu k požitkům, na něž nepřispěl. To snad bylo, doufejme že nastal čas konců i těchto slibů.

Jenže jeden závažný problém před těmito konci stojí. Změna myšlení občana k doposud mu dávaným požitkům a jeho spoluobčana, který ve všem – a někdy oprávněně - viděl dvojí výklad jednoho a toho samého zákona. Nejednalo se jen o různý typ sociálních dávek, ale i o mzdy a finanční prebendy přebujelé státní administrativy, vládních úředníků, poslanců, senátorů .. . Jednalo se o daleko víc s neblaze proslaveným pozadím, zvaným korupce.

Pokud platí pravidlo že schody se zametají seshora, mělo by být dodrženo nejen co se týká způsobu, ale i vyčištění od zbytečných překážek, aby úklid nepostrádal smysl.

Je toho hodně, co by mělo být řešeno a čemu občan dal zelenou. Je otázkou, odkud se začne a jaká bude důslednost.

Jen aby se vše nesvezlo na českém vozíku, do kterého všichni svorně tlačí a on ne a ne se rozjet, poněvadž tlačící daleko více brzdí.

Uvidíme jak se bude dařit. Prvním, hozeným pod koberec, bude asi revitalizace státních institucí a vyhozených prostředků na jejich umělé udržování. Tím druhým opatření v nakládání se sociálními dávkami. Proč?

Jsme silně naočkovaní myšlenkou žití dnes, na způsob z ruky do huby a co bude zítra nás dnes nezajímá. Zítřek je problém druhých, třeba našich dětí.

Takové myšlení se stalo trvale vžitým, až to vypadá že nezajímá nikoho nic. Jedno přece. Starost především o sebe a dnešní existenci. Nejen u „normálních“ občanů. Zítřek? Ten nezajímal nikdy nikoho, hlavně politiky ne. Že by ty staronové ano? Zázraky se dějí, v Česku obzvlášť. Co bude jejich počátkem? Asi výjimky a velmi známé obstrukce. Nějak se začít musí.