Cihla, kámen a politický ámen.

Tolik politických kajícníků, předhozených po volbách stále a té stejné veřejnosti, dlouho nebylo.

Ale bude! A dokonce ještě víc.

Je až  trapné číst komentáře a rozhovory minulosti nově populárních, vyjadřujících se k těm, kteří popularitu ztratili a čekají na politickou trafiku.

Že jsme národ všeumělů, je známé. Ale že jsme národ přející lidem, kteří dokázali raz dva tři a ještě jim dáváme výsluhu v podobě trafiky, případně zlatého padáku, je nad chápání i nechápajícího.

Problém je někde jinde. Jak ten, který halasně vytrubuje o schopnostech lidí, jako podmínce existence v tržním mechanismu, se stává sociálkou, s podporou stranických stran státu?

Systém zásluhovosti na zbídačení státu se stává patřičně hodnoceným. Ale dle čeho hodnoceným?

Neschopností? Pak voliči ano. Cihla, kámen – a potom ámen. Ámen v podobě velmi drahé politické sociálky pro osvědčené neschopné. Drahá zásluhovost.