Choulostivé ptactvo.

Hlavně to pěvné, v přírodě pomalu vzácné. Některý druh je tak vzácný, že jeho pěv se musí stát nedílnou součástí i rozhlasového vysílání.

K u nás nejvzácnějším patří slavík, kdy jeho vyjadřovací mnohobarevnost se stala i předmětem soutěžního klání. Jak skutečný slavík popěvuje se sice z klání nedozvíme, ale rozhodně se dozvíme, jak pěje slavík zlatý, nemající s přírodou nic společného. Dokonce zjistíme, že on slavík a ona slavice pějí odlišně. Oproti těm v přírodě.

Jenže nejde až tak daleko - v případě soutěžního klání o zviditelnění přírody, ale o byznys, nemající s přírodou nic společného. Dle všeho jde o vytváření přírodní novoty v duchu kulturní památky.

Takový slavík je přece něco, co se jen tak lehce v přírodě nenajde. Lze ovšem jeho pění oživovat v médiích, hlavně v rozhlase – který má vliv největší. Proč hledat v přírodě?

Existují ovšem i obdobná soutěžní klání spojená se zachováním vzácných zvuků přírody, ne tak známá. Nejedná se sice o ptactvo, ale za pozornost stojí. Taková umná napodobenina bučení jelena v říji, před říjí a možná v říjnu je mnohdy vzácnější, než napodobenina pění slavíka.

Nevím, jak se takové a jím podobné soutěže nazývají a jaká je vítězná trofej. Možná o nejlépe a nejvíce bučícího. Bohužel ve sdělovacích prostředcích z těchto soutěží a hodnotných zvuků ani slechu.

Asi je rozdíl mezi slavíkem a těmito tvory a nejen zvukový. Bučení doposud není byznysem, na vlnách rozhlasu téměř neexistuje.

Slavík byznys existuje a kupodivu začíná bučet, což nejde dohromady s přírodou, ani s dílem kulturně-přírodopisného významu.

Dohromady to možná jde s penězi - bez ohledu na to, co se vysílá. Rozhodně se ale o peníze nejedná. Půjde zřejmě o bučení slavíka velmi vzácného, které rozhodně má místo v mediální popularizaci přírody.

Tuto okolnost nikdo nebere na vědomí. Na rozhlasovém vlno-bytí by se mělo místo rozhodně najít.

Trvalého krákorání  minulorežimových i současných vran a havranů máme až po krk. Pěvu  věčných  a vděčných všerežimových  slavic a slavíků – až pohádkových - se nedostává a bučí zcela oprávněně.

Prostě choulostivé ptactvo hodně háklivé, nebo učenlivé. Jejich trvalé připomínání bude o to záslužnější.

PS: Článek není určen pro vztahovačné myšlení! Možná podobnost čistě náhodná. Jedná se pouze o názor na zachování významu velkých kulturně přírodopisných kanónů ve sdělovacích prostředcích.