Chcíplý medvěd.

Víme co chceme, nebo špatně čteme? Jestli vůbec čteme. Do hlavy se dá v dnešní době nalít všechno a nejlépe ze všeho - se v každém případě nalévají sliby.

Těm se věří daleko více, než holé každodenní realitě. Nevím, co od těch předvolebních si slibovali studenti, důchodci, lidé na sociálních podporách, lidé pracující ve veřejné správě  .., prostě mi všichni.

Že republika je ve srabu a bude lépe jen když se zvolí ta správná strana, tomu se uvěřit muselo zcela pochopitelně. Obraz je, jaký je. Jenže on tomu každý věřil a doposud věří po svém. Bohužel ne k lepšímu budoucí generace, ale k lepšímu svému a pokud možno včera. Celkový stav současného většinového myšlení to jen potvrzuje. Jak z toho, je opravdu velký oříšek a když se ještě k tomu přiřadí současné myšlení s kým z toho, tak se dostáváme do téměř neřešitelného rébusu.

Vypadá to, že se celospolečenské myšlení Česka začíná rozdělovat, poněvadž nikdo o řešení, v prvé řadě vlastním přičiněním, nemá zájem. Vypadá to, že nikdo nic a dokonce by ani nevadilo, kdyby republika byla děravým hrncem, ze kterého víc odteče než přiteče, i nadále.

Jedna vzpomínka na nedávnou minulost, související s dneškem, bude opravdu jen radostnou minulou a nenávratnou. Porcování medvěda.

Ve státním rozpočtu se vždy našel nějaký umělý přebyteček a jen dravost jednotlivých politiků a široké lokte přinesly porcičku těm správným, v daném čase vlivným. Následně velkopompně, se v regionálních plátcích na titulních stranách tito draví politici objevili coby nejzáslužnější – s patřičným zdůrazněním jejich stranické příslušnosti. Byly to krásné časy uměle vytvořené hojnosti s patřičně ceněnými ořezky, končícími u záslužných.

Poněvadž se jednalo o umělotinu „legální“ zlodějny, musela padnout. Jeden si klade otázku, proč vůbec k porcování docházelo a jestli minule vládnoucí politické garnitury myslely na budoucnost. Hlavně jakým způsobem. Vysvětlení k tomuto problému může být velmi jednoduché. Je jich u současné moci pořád dost, kteří o budoucnosti mluví, ale v minulosti jednali úplně jinak. Jinak - známým způsobem dnes je dnes, co bude zítra nezájem. Prebendy máme jisté pouze z dneška.

Nyní, skoro ti samí, začínají porcovat chcíplého medvěda a přitom porce nikdo nechce. Zakopou ho s patřičným obřadem a vyrobí nového, předem chcíplého? Asi ano. To ale samozřejmě nechceme a asi nikde nevyčteme, i kdyby jsme četli dobře.