Český Napoleon.

Vít Bárta, ministr dopravy, tak trochu svým vzezřením připomíná historickou postavu dějin Evropy a když k tomu přidáme jeho vystupování, tak je to celý on.

Ve své politické a mocenské velikosti snad mu je tato dějinná postava vzorem nad vzory. Stal se stratégem, jež si předem svoje postupy dopodrobna promyslel. Není divu, že i přes veškeré jeho tahy - před vstupem do politiky a které považoval za nenapadiltelné - se na ně došlo a jsou předmětem diskusí zda bylo – či nebylo všechno v pořádku.

Po letech špiclovního klidu a jakoby ustálené politické scéně v tomto směru naznal, že klasická vrátka vstupu do politiky mají vymlácená panty a při jejich otevírání jsou halasná a značně vržou. Hledal jiný způsob jak se do politiky dostat a česká povaha mu to s otevřenou náručí umožnila.

Povaha, která staví na podloudně zjištěné a někdy značně zkreslené věci, nad skutečnou. Bohužel ke zjištěnému byly použity prostředky z minulosti až velmi dobře známé a hlavně všeobecně odsuzované.

Špiclování a pořizování údajů o soukromých osobách, majících nějaké dočinění s politikou, jako nástroj k jejich případnému odsunu na vedlejší kolej.

Je tak trochu s podivem, že jeho nejbližší spolupracovník (pokud jím stále je) – pan Radek John, mimo jiné i s těmito praktikami, v rouše  novináře, bojoval.

Tak trochu protipóly slov a činů v jedné straně - z pohledu dřívějšího posouzení činnosti pana Johna a pana Bárty. Protipóly se ovšem přitahují, i v tomto případě se stará pravda potvrdila.

Otázkou je, který má navrch. Jestli ten, v podobě českého Napoleona, nebo ten, v podobě bývalého nesmiřitelného novináře proti nepořádkům a nekalým praktikám.

Čas ukáže možná něco podobného jako v minulosti u pana Čunka a docela je možné, že i VV - jako v nedávné minulosti KDU-ČSL, si získá svoje další příznivce ve velkém na základě příkladného rozporu mezi slovy a činy.