Česko pastvou EU?

Strašák krvavých průjmů ze španělských okurek, který se šíří Evropou, by býval mohl podle některých českých zelinářů domácí produkci paradoxně pomoci.

Jenže čeští pěstitelé okurek na strašáku nevydělají, už totiž neexistují. Vznikla velmi zajímavá díra v dodávkách, vhodná k zalepení našimi pěstiteli. Jenže .. .

V posledním desetiletí prakticky vymizeli, stejně jako pod konkurenčním tlakem ze zahraničí postupně mizela z Česka velkoprodukce salátových okurek. Dnes platí, že v případě, že by salátovky nebyly z ciziny, nebyly by vůbec.

„Domácích českých okurek je nedostatek, protože zdejší zelináři nemohli v konkurenci levných zahraničních okurek uspět, a tak začali raději pěstovat jinou zeleninu,“ konstatuje jeden z pěstitelů, který sám, jak řekl, přešel na brambory.

Velmi zajímavé a snad otázkou času, kdy přejde i čas brambor. Evropský kamarád nám vše zpříjemňuje takovým způsobem, že zajde chuť naše pěstitele i na toto pěstování.

Český „farmář“ současnosti spíše připomínající rolníka - či dokonce nevolníka EU, přestává mít šanci na vypěstování konkurenčně schopného potravinářského výrobku.

EU nás „spasila“ a docela dobře se na nás pase. Nejen na zmiňovaných okurcích, ale ve většině zemědělských produktů. K zamyšlení stojí, zda mluvit o udržení našeho dotovaného zemědělství, když to co jíme dovážíme a co pěstujeme postupně začíná nemít s potravinářským  zemědělstvím nic společného.

Pomalu a systematicky se transformuje do podoby pěstování produktů pro průmyslovou potřebu. Samozřejmě dotovanou - farmáři přece musí žít.

To rozhodně musí. Je jen k zamyšlení, zda nebude jejich produkt prodejný pouze u čerpacích stanic pohonných hmot. Nepěstovaná potravina bude jak jinak - i nadále velmi výhodnou pastvou pro EU.