Česká odborářská republika.

Nic proti odborům, ale poslední události spojené s úspornými opatřeními nasvědčují, že ve svých rozletech pomalu ale jistě začínají nahrazovat to, co si lidé navolili ve volbách.

Problém je v tom, že ne každý – a dá se říct většina občanů této republiky – je členem „nějakého“ odborového hnutí, byť by se nazývalo jakkoliv.

Jenže z druhé strany je problém, že každého občana Česka se manýry různých odborových mafií týkají. Bohužel se z něj stává nejen trapně, ale bohužel i trpně přihlížející. Vláda? Ne - odbory začínají vládnout!

Vládnout, ovšem ne v plném rozsahu. Zaměřily se pouze na druhou polovinu  problémů – přerozdělování finančních prostředků ze státní kasy. Ta podstatná – příjmová, jako by neexistovala. Bohužel ta podstatná.

Jeden by si pomyslel, jak je vše jednoduché – výkladem odborářů, jenže ta jednoduchost by byla namístě tehdy, kdyby nám létaly kryté peníze z Marsu. Nevím jestli to tak je, ale dle odborových řečí zřejmě ano a ve skutečnosti možná také ne.

Skutečnost je podstatně odlišná. Tím Marsem jsou daňoví poplatníci. Ty má na starosti legální vláda, která postupně vzešla z voleb. Suma sumárum; vláda peníze zajistí a odbory přerozdělí. Skoro ideální stav z minulosti, kdy se hlásalo že ne dle vykonané práce, ale dle potřeby. Prostě odborářský ideál dneška.

K dokonalosti jejich vládnutí schází jen jedno. Vytvořit odbory na stránce příjmové s pracovním názvem Odborový svaz daňových poplatníků a je vystaráno. Odbory mohou nejen přerozdělovat, ale hlavně vytvářet k tomu potřebné hodnoty. Tím by vznikl nový typ vlády se všemi právy a povinnostmi dnešního Česka, které se pomalu, ale jistě, stává českou odborářskou republikou. 

Daleko jednodušší by to bylo i ve volbách, kdy by se nevolili politické strany, ale nepolitičtí odboráři.

Problémů by ubylo a možná i nesmyslných požadavků, na které v současnosti doplácí ve většině případu neodborářská veřejnost.