Bude i svíčkovné a nadýmovné?

Česká republika se stává z hlediska poplatků na ekologické pořádky stále zelenější, až lidé začínají vzteky modrat.

Posledním šlágrem je zavedení poplatku pro spalování uhlí v kotlích na tuhá paliva. Ano, proces spalování musí být dokonalý, zplodiny po tomto procesu musí být v normě – jinak (a jak jinak) dle výkonu kotle a spotřebovaného paliva, se bude platit nově zaváděny poplatek „uhlíkovné“.

Je to velmi rozumné, čistotě ovzduší prospívající. Jen jedno je nutné, abychom mohli uhlí spalovat a vyhnuli se poplatkům. Koupit tomu normou odpovídající kotel na tuhá paliva, nebo omezit jejich počet a přejít na spalování ekologických paliv, případně přejít na úplně odlišný způsob otápění. Kolik vše bude stát je zatím mlhavé, ale rozhodně částka nebude zanedbatelná.

Jenže jsou i ještě další produkce znečišťování ovzduší, na které zřejmě přijde řada o něco později.

K dlouhodobým tradicím patří zapalování svíček na místech posledního odpočinku našich předků. To je svíček v republice, to je znečištění. Zde, s ohledem na tradice, bude nesnadné je změnit, ale znečišťování jisté, jako případné poplatky pracovně nazvané „svíčkovné“.

Dalším možným tahem jsou zvířecí přežvýkavci, produkující nemalé množství škodlivého metanu. Ale možná i u jiných zvířat a dokonce lidí se časem vyzkoumá nějaký ten škodlivý plyn. Úleva je nutností, znečišťování nezpochybnitelnou záležitostí. Zde by se mohlo - podobně jako u kotlů  – přejít na vhodný způsob stravování, případně omezení počtů. Strávníků. Kolik bude stát toto je také mlhavé a částka nebude rovněž zanedbatelná. Oproti kotlům bude problematické pouze to omezení počtu. Ale jistota poplatku zaručena, v podobě pracovního názvu „nadýmovné“.

Možná se půjde ještě dál a dál. Škodliviny a důvody jejich zpoplatnění se vždy najdou. Jen chtít, jako že se chce. Prostor pro ekologii, hlavně z hlediska naplnění státní kasy, rozhodně je.

Stačí se podívat na zařízení, v „souladu“ s ekologickými požadavky již vybudovaná. Je otázkou s jakými a jak dodatečně případné poplatky - coby zátěž občanů - v cenách energii nazveme.

Větrné farmy vydávají infrazvuky, jejichž působení na veškerý živý organismus působí negativně a vyvolávají stresové situace. Jejich okolí připomíná krajinu bez živáčku. Mimo nuceně bydlících lidí. V jiné podobě se tento „zvuk“ dokonce vyrábí ve zbraňových systémech. 

Fotovoltaická  pole místně škodlivě přehřívají ovzduší a pod nimi vzniká mrtvá zem, kde nejen nic neroste, ale neudrží se ani obrnou postižená myš.

Přeasfaltovaná republika je na tom - z hlediska zdravé a ekologické fauny a flóry - úplně stejně.

Dalo by se pokračovat ve výčtu pro a proti ekologii. Rozhodně, přes veškeré zpoplatnění škodlivého, získává navrch právě to škodlivé.

Ony - takto vybrané peníze, totiž končí v bezedném hrnci podvodníků a „rádoby“ ekologie v hrnci tom samém.

Hrnci lobbigu a kšeftů, plněného pod zástěrkou ekologie na zcela jiné určení, z jehož existence lidé vzteky modrají.