Brajglpisy?

Když stát dává příklad jak se zadlužovat proti své vůli, je to velmi inspirativní i pro občana. Půjčovat si a zamést případné dluhy z neplnění kam jinam, než na stát.

Poslední dluhopisy Českých drah jsou příkladem, jak pevně v rukou je podnik, jehož činnost je v kompetenci státu. Ruka státu tvrdá, neoblomná, ale na nic. Jím řízený podnik si dělá co chce a zřejmě to bez problémů jde. 

Jeden nechce věřit, že tak ztrátový podnik zadlužuje stát proti jeho vůli za účelem něčeho, o čem se dá dopředu pochybovat a přitom nelze pochybovat, že tento podnik si žije na velmi vysoké noze.

Aby se nekrátily žíly té nohy vysoké, napumpují se peníze nové. Jak? Vystaví se dluhopisy. Dluhopisy známé velmi úzkému okruhu lidí. Přinejmenším zvláštní.

Dluhopisy tohoto formátu mají totiž nepopiratelnou výhodu. Solidní marži se státní zárukou. Jeden by si mohl myslet, že někdo vypisuje státní dluhopisy a obratem je nabídne do předem známého soukromého sektoru a možná i sám sobě, případně okruhu jinak zainteresovaných.

Obdobné praktiky nebyly v Česku neobvyklé. Že ale nadále pokračují ve státním podniku proti vůli státu je na pováženou. Existuje něco víc ve státním podniku než stát? Asi ano. Brajglpisy se vším všudy. Copak na to pane Janoto?