Bilance balanců.

„Připadám si jako ve sci-fi. Zmizíte a všude prázdno.“ Výstižnější vyjádření z úst pana Michaela Kocába, po opuštění funkce ministra, ani zaznít nemohlo.

Po něm, jako takovém, asi ano - jak sám říká. Po těch, kteří mizí do zaopatřovacích rájů prázdno nezůstává. Vizuálně rozhodně ne. Obojí není žádným překvapením, jedno či druhé se pravidelně s velkým úspěchem opakuje. To jsou věci folklórní, jako  Matějské pouti v Praze.

Problémy, jejichž řešením se nejvíc proslavil, nebyly ve starostech o ty nejpotřebnější – týrané děti, ženy nebo seniory, narkomany,  vězně a ….. , ale hlavně o Rómy. Proslavil, ale viditelně - kromě slibů a zřízením agentur, nic podstatného nevyřešil. Stejně jako jeho předchůdci. Dost dobře možná trochu více popustil uzdu své fantazie a velkorysosti za státní a výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Poslední neskrývaná myšlení jeho ostarostníků jen dokazují, kam až lze zajít.

Obava majoritní společnosti z názoru sama o sobě ve vztahu k diskriminaci, když říká „Starejte se taky o nás, my jsme také diskriminováni“ začíná mít, stále zřetelněji, podobu reálnosti. Chabé jeho zdůvodnění, že o ni se starají všechny ostatní resorty - ministerstvo práce, školství, spravedlnosti … , poněvadž okamžitě vyvstává otázka, co přinášel pozitivního, když až na prvním místě bylo, je a bude materiální a finanční zajištění určitých skupin lidí v Česku. Že by jeho činnost spočívala pouze v osvětě? Tak tomu se lze jen zasmát. Po ní až tak nikdo netouží a nikdo se jí nenakrmí.

V čem činnost spočívá a co se jí řeší, je otázkou trvale kladenou a nikdy nezodpovězenou, i když se ví, jak by byla okamžitě vyřešena. Vyřešena,  ne ovšem zmiňovaným ministerstvem. 

Dejme peněz každému dle potřeby a diskriminace opadne ze dne na den. Lidé se budou dívat samolibě více do peněženek - ne na sebe, a už vůbec ne na nějaké diskriminující obrázky. Nakonec proč, když budou mít co hrdlo ráčí a pohled do plného talíře je větším požitkem.

Odkud se vezmou, ponechme stranou. Prvotním je řešení diskriminace jak jinak, než finančním dostatkem, lépe jeho přetlakem.

Bohužel v hlavách některých lidí se tato myšlenka tak hluboce zakořenila, že nejsou schopni pochopit holou realitu normálního života společnosti bez výjimek a se vším všudy.

Výsledkem začíná být nejen prázdno – na to jsme zvyklí, ale k tomu pomalu, ale jistě nastupující sci-fi dusno. Na to si musíme zvykat. Je otázkou kdo. Menšina, nebo většina – obojí uměle vytvořené?