Sedíme v letadle, a dáváme si šampanské, ať má ta dovolená správný ráz. Z okna už vidíme Irsko a já téměř brečím, jsem šťastná jak blecha.
Irsko miluji odjakživa. Avšak až minulý rok se můj sen stal skutečností. Výlet do téhle nádherné země jsem dostala k 26. narozeninám od přítele a náš trip se uskutečnil o pár měsíců plánování později. Přestože jsme v Irsku strávili jen pět dní a zdaleka jsme jej nestihli projet skrz na skrz, budu na tento trip vzpomínat ještě dlouho.
Den první - Dublin
Sedíme v letadle a dáváme si šampanské, ať má ta dovolená správný ráz. Z okna už vidíme Irsko a já téměř brečím, jsem šťastná jak blecha.
Přistáváme v Dublinu. Trošku to skáče. Náš první úkol je najít naše ubytování. Abychom ušetřili, rozhodli jsme nespát v hotelu, ale zamluvili jsme si ubytování přes Airbnb. Později si naše rozhodnutí nemohli vynachválit. Ubytování bylo většinou mnohem krásnější, levnější a častokrát i s královskou snídaní.
Vzhledem k tomu, že jsme do Dublinu přiletěli brzy ráno, máme celý den na objevování krás města. Program je nabitý a zahajujeme jej obědem v..TGIF. Což o to, není to žádná typická irská strava, ale burgery tam mají výborné. Poté už se ženeme navštívít Trinity College a jeji úžasnou knihovnu. Trinity College je nejstarší irskou univerzitou a určitě stojí za návštěvu. V její knihovně najdete každou knihu vydanou v Irsku a v Anglii.
Na čtvrtou odpolední máme naplánovanou prohlídku Guinness Storehouse. Zde se máme dozvědět trochu více o tomhle oblíbeném pivu. Budova má sedm pater a my zde strávíme krásné tři hodinky.
Cestou zpátky na naše ubytování procházíme vyhlášenou Dublin Street. Jak později zjistím, v irských barech to žije celý den. Ve jednu odpoledne vejdete do pubu a všichni kolem pijí Guinness a zpívají.
Mimochodem, pro ty, kteří jsou také fandy filmu PS Miluji tě, neodolala jsem a musela jsem si najít ten klub, ve kterém Gerry zpíval.
Den druhý - Wicklow Mountains National Park
Probouzíme se do krásného slunečného dne. Dnes jsem si zamluvili výlet do národního parku Wicklow. Ačkoliv jsme zvažovali půjčení auta, nakonec jsme se rozhodli využít služeb místní agentury a za cca 20 euro si autobusový zájezd zamluvili předem. Sraz máme v centru Dublinu u sochy Molly Mallone. Legenda praví, že Molly je obchodnice s rybami, která zemřela velmi mladá. Neoficiální hymna Irska pojednává právě o ni.
Zvoláním "hey folks" nás vítá postarší pán evidentně plný energie a už nás žene do autobusu. Cesta do Wicklow National Park trvá asi hodinu, ale děláme si zastávku v muzeu Jamese Joyce, kde je nádherný výhled na celý Dublin.
Pak už ale za zvuků irských písní pokračujeme v cestě a později vjíždíme do národního parku. Začíná pršet. Parkem tedy spíše jen projíždíme a sem tam uděláme krátkou zastávku. Ta první je u jezera Lough Tay, kde se mimo jiné natáčeli Vikingové.
Další zastávou je můstek z filmu PS Miluji tě. Ten, na kterém se Holly poprvé potká s Gerrym. To místo je kouzelné. I přes fakt, že pršelo, se zde celá naše výprava vydrží kochat přírodou nejméně hodinu.
Je čas na oběd. Míříme do vesničky Glendalough v jižní části Wicklow. Usedáme ke dřevěnému stolu v útulné hospůdce a pochutnáváme se na tradičním irském Beef stew. Poté už nás čeká prohlídka vesničky a malá procházka k nedalekému jezeru.
Den třetí - cesta do Galway
Stala se velice nepříjemná věc. Na tento den máme naplánovanou cestu do Shannon -města na západním břehu Irska, kde nás čeká rezervované autíčko. Avšak hurikán Ophelie je mnohem závažnějsí, než jsme čekali a všechny spoje na západní stranu Irska jsou zrušené. Asi se není čemu divit - střed hurikánu má být za dvě hodiny přímo v oblasti Shannon - Galway. Smutně čekáme na autobusové zastávce a rozhodujeme se, co dále. Pár podobných jedinců marně čekajících na zrušený spoj dokonce navrhuje vzít si taxi. Po téměř hodině přešlapování a zjišťování spojů na internetu se před námi jako zázrakem objeví autobus mířící do Galway. Ano, jen my a pár další bláznů se rozhodlo jet přímo do centra hurikánu.
V autobuse si (nečekaně) můžeme vybrat místo k sezení a tak usedáme do zadní části autobusu a v průběhu cesty na telefonu sledujeme pohyb vichřice. Autobusem to trochu více houpe a my se právě dočetli, že vichřice už má jednu oběť.
Do Galway vjíždíme po necelých třech hodinách. Na zastávce se paní marně pokouší zapálit cigaretu.
Našim prvním cílem je klasicky hospůdka. Máme, hlad. My máme pořád hlad. Vzhledem k Ophelii je ale zavřený i Mekáč. Po usilovném hledání nacházíme jednu malou, útulnou, na náměstí. Zde čekáme, než se tedy přežene ta nejhorší část vichřice. Dáváme si polévku na zahřátí a Guinness na kuráž a rozhodneme se vydat prozkoumat zákoutí Galway, hurikán nehurikán. Koneckonců, jsme tu jen jeden den, přestože od původního plánu dostat se ještě dnes do Galway jsme už dávno upustili.
Procházíme se kolem typických barevných domečků a trochu se bojíme, ať nás nespláchne vlna. Pánovi plavajícímu v moři kousek od nás nějáký hurikán vůbec nevadí.
Zbytek dne strávíme v hospůdce u moře ( na naši obhajobu, to počasí bylo fakt nic moc:-)), degustujeme irskou whisky a hrajeme hru s dřevěnými kostkami, aneb komu spadne věž první. Tuhle noc jsme si zamluvili Airbnb doslova last minute a po chvíli hledání toho správného domku nás vřele vítá postarší manželský pár a nabízí nám "cup of tea".
Den Čtvrtý - Cliffs of Moher
Dneska mne čeká pořádný bobřík odvahy. Připravuji se na něj napsáním velkého L a velkého R na mojí levou a pravou ruku. Ano, dneska budu poprvé v životě řídit na levé straně. Počasí se trochu umoudřilo a my se tudíž vydáváme do hodinku vzdáleného Shannonu , kde nás čeká autíčko. Po chvilce oťukávání na parkovišti se rozhoduji vjet na cestu a překvapivě to vůbec není tak těžké, jak jsem čekala. Tedy, věřím, že Kuba na sedadle spolujezdce si se mnou tu jízdu taky užil, když mne neustále okřikoval ať se sakra držím víc uprostřed a nezajíždím do příkopu.
Tento den má být trochu oddychový a my se tedy rozhodujeme navštívit legendární Cliffs of Moher. Útesy se se svojí výškou přes 200 metrů řadí mezi nejvyšší útesy v Evropě. A na rovinu, na krásnějším místě jsem ještě nebyla.
Zastávku na pozdní oběď děláme v tradiční vesničce Doolin, která určitě také stojí za navštívení a směřujeme do Limericku,kde strávíme další noc.
Den pátý - Dingle Peninsula
Při cestování autem se nám otevírá daleko více možností a můžeme si dovolit navštívit i pro nás ne tak lehce dostupná místa. U anglické snídaně s mapou na kolenou plánujeme, co dál. Dingle Peninsula je sice daleko, ale jestli vyjedeme co nejdřív a nebudeme dělat zbytečně zastávky (a jestli neskončíme v příkopě), mohli bychom tam stihnout dorazit kolem poledne.
Těsně před cílovou destinací ale spatřujeme dlouhou, písečnou pláž Inch Beach a je jasné, kde strávíme následující dvě hodiny.
Dingle Peninsulu si tedy už dnes neprojedeme. Nabízí se ale alternativa - velká tabule hlásající, že právě tady žije delfín Fungie a ať se na něj jedeme lodí podívat. A Kuba ještě delfína nikdy neviděl. Objednáváme si tedy plavbu lodí s příslibem, že Fungiho jistojistě uvidíme. Čekání na plavbu si krátíme v krásné hospůdce u moře při Fish and chips v Kubově případě, Bangers and Mash v mém.
Počasí nám nepřeje a začíní pršet. Nám to ale zatím nevadí a natěšení nastupujeme na palubu malé kocábky. Po hodině (!) plavby ho konečně spatříme. Nikdo neví, jak je delfín starý, ale odhaduje se na přibližně 40 let. Je asi 13 stop dlouhý a zátoce žije už téměř 32 let.
K večeru přijíždíme do městečka Killarney, kde máme strávit poslední noc před odletem zpátky do Londýna. Užíváme si poslední večer s pravou irskou živou hudbou. Killarney není tak komerční, jako Dublin a není zde vše přizpusobené turistům. Tady je asi to pravé Irsko.
Bohužel už se musíme s Irskem rozloučit, ale vím, že to není na dlouho. Irsko jsem si zamilovala. Koneckonců, zpáteční letenky z Londýna stojí jen pár liber.
