Rozhodnutí vlády o Velkém Pátku, jako dnu pracovního volna, vyvolalo u mnohých občanů – ateistů očekávanou, negativní odezvu. Vadí jim, aby byla připomínána smrt zakladatele křesťanství Ježíše Krista, jim nevýznamného člověka.
V období, kdy na naše území míří většinou muslimští imigranti, je toto stanovisko signifikantní, protože ukazuje dopad evropského multikulturalizmu na myšlení řady našich spoluobčanů. Multikulturní nadšenci, agitátoři demokracie a ateismu, se většinou stydí za soužití se „zaostalejšími a mentálně opožděnými“ křesťany, kteří naivně věří v něco, co „moderní věda“ již dávno odsoudila. Tito moderní občané však určitě nepředpokládali, že jejich multikulturní touha bude tak brzy a důsledně naplněna, kdy budou moci realizovat plnohodnotný, multikulturní život společně s muslimskými spoluobčany.
Evropská společnost bude žít v moderní liberální demokratické době, kdy budou spolu nažívat, vyznavači Desatera, šaria i beznabozi, naši a muslimští bezdomovci, Romové, satanisté, zastánci a podporovatelé LGBT. Takto pestrá, terorismem šmrncnutá společnost bude moci plně využít osobní svobodu k intenzivnímu rozvoji občanské společnosti, k vybudování příslušného stranického, demokratického politického systému, solidarity a rovnosti i odpovídajícího zastoupení všech občanů v parlamentu a senátu. Samozřejmě v rámci euroatlantických standardů.
Tento koncept však trpí závažnou vadou. Žádná svoboda nemůže existovat bez řádu. Pokud se pestrá směsice občanů nebude umět (nebude chtít) na nějakém řádu domluvit, nemohou se její občané dopracovat ke svobodě. Konečným výsledkem svobodných aktivit občanů, kteří nechtějí respektovat řád a pořádek, bude pouze a zase omezení, případně ztráta svobody.
Podíváme-li se na současný stav řádu a pořádku v EU, který nevynikal ani před invazí jižních běženců, tak si musíme přiznat, že je dnes prakticky v troskách. Ve společnost se zvyšuje závislost na státu, jeho sociálních dávkách, dotacích a výdajích, se všemi negativními důsledky. Stát produkuje a podporuje občany vyhýbající se práci, imigranty, bezdomovce, narkomany, samoživitelky, opuštěné děti a zhýčkanou mládež.
Bruselští politikové, kteří si pochopitelně chrání své příjmy a výhody, v úzké spolupráci se závislými státními eurounijními protagonisty, nejsou schopni se vyrovnat ani s běžnou ekonomickou nebo politickou agendou (dluh, fiasko vývozu demokracie, řecká i jiné krize eurozóny, protiruské sankce brzdící hospodářský rozvoj…). Nelze tak od nich očekávat žádné racionální řešení imigračního fenoménu, který zásadně ovlivní na dlouhá léta kulturu i hospodářství zadlužené Evropy.
Politická, bruselská věrchuška i její aparát si bude usilovně chránit své pozice až do období, kdy ve společenském pořádku získá hlavní slovo šaria. Stávající evropská politická a multikulturní dominance bude narušena, ekonomika EU bude dál zaostávat v globální konkurenci a přijde čas společenských změn. Jejich výsledkem bude, buď upevnění muslimské kultury v Evropě, nebo návrat ke křesťanství, na široké ekumenické bázi.
Jsem rád, že s velkou pravděpodobností již nebudu účastníkem tohoto „velkolepého“ eurounijního společenského vzepětí.
