Sílícím přílivem imigrantů přicházejí evropští politici o soudnost, schopnost uvědomovat si, jak moc svým chováním vyvolávají negativní emoce.
Pokud by se jednalo jenom o nedostatek sebereflexe, bylo by lidské hledat omluvu pro toto pochybení. S bruselskými i domácími probruselskými politiky, ochraňující přicházející imigranty před zlobou vlastních občanů, to však není až tak prosté. Co je základem jejich obrovské vlny filantropie?
Podle mého mínění, jejich lásku k lidem bohatě a přirozeně převažuje péče o své vlastní blaho. Politická, profesní, či odborná kariéra většiny z nich závisí a je životně spjatá s existencí EU, s její organizační strukturou, dotačními programy, státními a polostátními agenturami, vědeckými i uměleckými institucemi. Jedná se tedy o velký počet občanů více i méně závislých na bohatě rozvětvené evropské síti penězovodů, dotačních programů a mocenských vztahů. Nejsou to však jenom občané, jde o celé národy, které se dostaly pod dominanci euroatlantické multi-kulti, genderizmu, ekologického dirigizmu a globálního finančního průmyslu.
Tito občané, jejich instituce, organizace, to vše je ohroženo přílivem imigrantů a následné nespokojenosti obyvatel. Domnívají se však, že své postavení si mohou zajistit důsledným dodržováním dosavadní eurounijní filozofie volného pohybu, osob a služeb v Schengenském prostoru, chiméře „rovnosti, volnosti a bratrství“.
Díky instituci EU, Německo s Francií získaly čelní postavení v Evropě. Německo dokázalo v schengenských hranicích účinně čelit francouzskému i anglickému vlivu a ujalo se úlohy hlavního evropského politického hráče.
Řešení situace s imigranty tedy zásadně závisí na jednání a chování Německa. Politická garnitura dobře ví, že účinná obrana přílivu imigrantů je dosažitelná jedině změnou paradigmatu celé politiky EU. Protože mocenský vliv Německa je založen na stávající institucionální výbavě EU, nelze očekávat, že německé politické vedení bude iniciovat účinné řešení, což ovšem znamená, že nelze zásadní řešení očekávat ani od české vlády.
Co tedy je dobré a co zlé? Dobré je to, že zřetelně víme, na čem jsme. Zlé pak to, že imigrační problematika zůstane neřešená a bude se čekat, až nějak vyhnije.
