Běh je útěk - to někdy někdo řekl, a ono se to opakuje celé dekády. Běh vzbuzuje endorfiny, takže úleva, dobrá nálada...taky pohyb v přírodě je přínosný, když člověk běhá po bytě, není to ono. Běh jako stereotypní pohyb je podobný meditaci nebo směřování do transu. Četl jsem o nějaké dálkové cyklistce, která se během šíleně dlouhých jízd dostávala do tranzu. Takže tu máme i spirituální dopady. Já už neběhám...nohy zlobí. a pak jsem línější a línější :-))Nicméně trochu cvičím, protahování šlach je důležité.

Běhal jsem též, ale s věkem a s pořízením pejsana jsem přešel na delší chůzi a myslím, že zejména klouby si libují...

V mládí jsem hrával fotbal a když jsem s ním brzy skončil, začal jsem běhat. Asi tak před 35 lety. A říkal jsem si, jak dlouho budu běhat? Tak do čtyřiceti. Když to přišlo, tak jsem si řekl, že do padesáti. Když to přišlo, tak jsem si řekl, že do šedesáti. No, už to bude a běhám dál. Tak uvidíme.