Vzdorem proti drsnosti
Už na škole jsem se učila o období vzdoru. Později ho docela v klidu absolvovala se starším synem, ale co si na mě připraví moje druhé dítě, které všechno, co dosud zažilo, řeší „zvláštně“, tak o tom se mi ani nesnilo.
Světem letí teorie hlásající, že s tím malým roztomilým stvořením se má jednat klidně, vlídně, neautoritativně a rozumně. Vždyť přece prožívá těžké období svého života, poznává svět a jeho nástrahy. No dobře, ale v našem případě to bylo naopak. To pro mě to bylo těžké období, ve kterém na mě měl ten malý tyran denně políčeno, a já konečně poznávala svět se všemi jeho příchutěmi. Vedení se neomylně ujala ta chuť hořká.
„Tvoje dítě má prostě nestandardní reakce, musíš se s tím smířit,“ řekla mi s úsměvem kamarádka, a od té doby mě tohle slůvko „nestandardní“ provází neustále. Zejména ve chvílích, kdy mi vzteky vibrují rty a ruce svrbí k nevydržení, si ho opakuji pro uklidnění.
Když v létě na chalupě děti z okolí poslušně seděly a čekaly, až donesu z kuchyně mističku, aby si mohly natrhat rybíz a zobat, Jakub to řešil po svém. Po mém návratu sice taky hezky seděl, jenže na mističku nečekal a celý stromeček rybízu i s kořenem držel na klíně, labužnicky si strkal kuličky do pusy a vůbec nechápal, proč se o mě pokouší mrákoty. Podobně dopadly moje hýčkané kanadské borůvky, které si ještě než stačily dozrát(a že jich bylo hodně), spletl s těmi bílými kuličkami, na které jsme i my za dob svého dětství tak rádi šlapali.
To léto bylo zlomové. Dosud platilo, že ať se vzteká, jak se vzteká, stejně si nic nevyvzteká. Jenže, znáte to. Zásahy babiček, tetiček a hodných sousedů jsou pastí na rodiče, zatímco těm malým prevítům vlévají do žil sebevědomí a vědomí, že když budou ještě chvíli řvát, tak se to povede.
Léto skončilo a nežádoucí působení okolí taky. Nahození původního programu se však již nepodařilo, a u syna se dostavila další fáze - alergie na optimistický tón řeči.
„Kubí, miláčku, nechceš …?“
„Nééééééééééé!!!!“ řval vždycky ještě dřív, než jsem dořekla.
Jídlo, oblíkání, hraní nebo i obyčejné povídání a čtení pohádky se najednou stalo problémem. Nepomáhalo nic. Po dobrém nebo po zlém – všechno zbytečné. Nakonec jsme tomu začali vzdorovat jinak. Sice jsme zřejmě byli považováni za cvoky, ale pro mě bylo důležité, že to zabíralo.
Jakube, pojď jíst, je to hnusný.
Táto, Kuba má novou bundu, vůbec mu nesluší, podívej, ten je ale vošklivej, viď.
Fuj, zase se mejt, to je ale smradlavý mejdlo.
Vůbec mi neříkej, jakou barvu má to fujtajblový autíčko, neříkej to, já to nechci vědět.
Nepoctivý princ a zlá princezna …….
Tak takhle podobně to u nás chodilo. Konečně zavládl klid a Kuba se přestal vztekat. Asi po měsíci ho to přešlo. Optimismus byl vzat na milost, a my se mohli vrátit k původnímu způsobu života. Vlastně ne. Usoudili jsme, že nastal čas k přestěhování synova lože z našeho dosahu. Skončila jedna etapa Kubova života a Matěj, aby nebyl pozadu, mi oznámil nutnost koupit jiný ponožky, protože v těchhle s pejskem je ve školce za „pěknýho finfantila“ a demonstrativně vynesl ze svého pokoje všechny věci s podobně „finfantilním“ motivem.
Krátce nato jsme „hlídali“ pubertální neteř. Při procházce jsme potkali její bývalou letní lásku. Očima smutně hypnotizoval její pohyb, dokonce se mi zdálo, že jí chce něco říct, ale ona jen suše procedila pozdrav mezi zuby a štrádovala si to klidně dál.
„Kájo, tobě ho není líto, podívej, jak na tebe kouká?“ šeptala jsem jí, protože mně toho kluka fakt líto bylo.
„Teto, všechno jednou končí, tak ať si zvyká. Život je drsnej!“ pronesla jakoby nic, a já na to neměla co říct. Možná, že kdyby mi tohle tajemství někdo prozradil už v pubertě, mohla jsem být na ten život líp připravená. Takhle mě ta drsnost nepřestává nikdy překvapovat. Nějaké období vzdoru je proti tomu hračka, a navíc v jednom má ta Kája pravdu – všechno jednou končí. Jenže nejdelší z toho všeho je právě ten život. Tak nač ta drsnost?
Ivana Vejvodová
Každý si holt hlídá to své
Manžel přede mnou utíká, gestikuluje nesouhlasně rukama, pokouší se přede mnou zavřít dveře, ale já jsem neoblomná. Škvírkou mezi futry mu šermuji malou lištou, jejíž přivrtání mi chybí ke štěstí. Lišta nad dětskou postel, která by držela rákos.
Ivana Vejvodová
Šmarjá, rosteš pro ......
Stejně jako na sklo bubnují kapky deště, aby přece jen zkusily tvrdost okenních tabulek, dobývají se mi do hlavy dvě myšlenky, které se ovšem v konečném smyslu nevylučují a míří do jednoho místa.
Ivana Vejvodová
Tak co to tu teda tak strašně smrdí?
„Proboha, co to tu tak strašně smrdí?“ pomyslela jsem si před časem v koupelně, když jsem zahájila večerní hygienu. Během pár vteřin jsem měla jasno. Vlastně spíš zatmění. A to doslova. Chcete-li si změnit pohled na svět, dejte si na obličej místo pleťové vody odlakovač na nehty.
Ivana Vejvodová
Co se ve škole neučí
Nadechla jsem se, abych přemýšlela o tom, co mi právě řekl starší syn. Kabina starého výtahu mi připadala stejná jako jindy. Ale možná má pravdu. Možná je dobré občas se zastavit, aby člověk s postupem času neztratil ten jasný pohled zpátky přes rameno a zároveň tím získal pravdivější pohled pod nohy a nejlíp ještě dál.
Ivana Vejvodová
Nesnáším to přerušovaný
Když už se do toho dám, mám to ráda rychle. Žádné zdržování nebo rozptylování! To jenom plýtvá silami. Těším se jen na konec, protože jako skoro každá vdaná ženská nemám čas ztrácet čas. Jdu tvrdě jen za tou slastí na konci. Tu totiž zbožňuju.
| Další články autora |
Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 může překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?
Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...
Konec Skylinku přináší nové ceny i pravidla. Co musí zákazníci stihnout do konce listopadu?
Satelitní televizní služby v Česku prošly významnou změnou. Nabídka se nově sjednotila pod značkou...
Potkani v Praze nemají klid. Deratizátory doplňují nečekaní spojenci
Potkani v pražských stokách letos neměli zrovna klidný rok. Pražské vodovody a kanalizace (PVK)...
MAPA: Klíčovou křižovatku v Praze 4 čeká uzavírka. Kvůli metru D se bude objíždět
Výstavba nové trasy metra D významně ovlivní provoz na jedné z klíčových křižovatek v Praze. Práce...
Praha zažije první Pyžamovou jízdu metrem. Cestující vyrazí v nočním úboru až do Motola
Vyrazit ráno do pražského metra v pyžamu? Za normálních okolností by člověk nejspíš sklidil pár...
Básně místo zlata. Angličanka v Praze Rudolfa II. rozehrála vysokou hru
V klášterní chodbě na Malé Straně odpočívá žena, jejíž život by vydal na román. Byla nevlastní...
Bývalá pekárna v Jihlavě se mění na hotel s wellness a autosalonem
Do prosince 2024 tam pekli chleby, rohlíky a sladké pečivo. V polovině příštího roku už by na...
Vražda taxikářky a pokus o zabití dvojice v autě u soudu. Obžaloba chce výjimečný trest
Jednoho člověka podle obžaloby zavraždil a u dalších dvou se mu to nepovedlo jen díky shodě...
Stovky solárů nad stovkami bytů. Na panelácích v Ústí je největší elektrárna
Na střechy tří panelových domů s 365 byty v Brandtově ulici v Ústí nad Labem nainstalovali celkem...

Chystá se vaše dítě na střední? Vyhrajte voucher od Přijímačky krok za krokem
Chystá se vaše dítě na střední? Vyhrajte voucher od Přijímačky krok za krokem
- Počet článků 96
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5161x
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/takhle-by-nechtel-umirat-nikdo-z-nas-pise-vrchni-sestra-z-nymburske-nemocnice.html
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/umirani-covid-nemocnice-vrchni-sestra-nymburk-nemocnice-20210315.html



















