Jó, lidi těžký to maj
„Cože?“ padl standardní dotaz dětí po oznámení, že jim končí maminčin servis all inclusive, a oběma asi začalo v hlavičkách šrotovat, cože to pro ně vlastně znamená.
Matěj sebou po chvilce práskl o zem a začal se svíjet v šílených křečích, a já v domnění, že jsem mu svým oznámením vyvolala žal, který mu teď mlátí jeho tělíčkem a srdce rve na cucky, začala o správnosti svého činu pochybovat. Ale zbytečně, protože u něj šlo o křeče oslavné.
„Jupííí, konečně budeme bohatý, zvýšíš mi kapesný, pojedeme k moři a koupíš mi nový Lego a Bionicle!!!“ řval z plných plic, skákal po posteli, a pak se pod vidinou peněz skácel z matrace na zem. Moje další informace o nočních službách ho nakopla novou energií a nadějí, že pod dohledem otce nebude problém vykonávat mnou zakázané činnosti, tudíž mu začnou zlaté časy.
Zato Kuba měl jasno: „No tak to ani náhodou, budeš spát doma!“ Tvářil se u toho nekompromisně, čímž mi připomněl výraz mojí mámy, když jsem zkoušela vyjednat návrat z diskotéky v časných ranních hodinách, nebo možná žárlivého milence, což tedy jenom tipuju, protože jsem nikdy žádného neměla. Taky informace o mé náplni práce Kubu, absolutního nepřítele čehokoli spojeného se zdravotnictvím, dost pobouřila a dostala jsem od něj přednášku, že nemám lidem píchat injekci na bolest, ale foukat jim bebí jako Kubíkovi a číst přitom pohádky.
Po uvedení situace na pravou míru, totiž, že moje sesterská profese v nemocnici nás mezi horní vrstvu obyvatelstva nekatapultuje, odešel Matěj zhnuseně do vedlejšího pokoje, kde zřejmě spřádal plán, jak přijít k penězům, z kterých by měl prospěch zejména on. Postupně mě chodil informovat se svými plány do budoucna. Napřed ale zjišťoval, které zaměstnání je nejvíce rentabilní, a nakonec na to přišel.
„Budu kinelolog!“ úlevně ze sebe vypustil a zdálo se mi, že v očích mu projelo něco podobného jako strýčku Skrblíkovi. Nejdřív jsem tápala, jestli kinelolog souvisí se psy nebo jen zkomolil obor gynekologický, jenže byla jsem vedle jak ta jedle. Bude prý vymýšlet filmy, které pak poběží v kině, a on bude dostávat všechny(!) peníze za vstupné.
Jeho další nápad mě ale uvrhnul v pochybnost, zda jsme jako rodiče neudělali někde chybu.
„Mami, kolik by stálo, kdybych tady před barákem chtěl vybudovat kašnu?“
„Kašnu? Tady? Před panelákem?“
„Jo, aby to tady bylo hezký, víš?“
„No, to nevím, asi hodně,“ nechtěla jsem mu kazit iluze, ale stejně jsem byla z jeho zvelebování okolí trochu v šoku.
„Mami, a stačily by mi na to ty peníze z mýho účtu?“
„Ty si chceš vyplácat penízky na stavbu kašny? Já myslela, že šetříš, až budeš velkej?“
„Prosim tě, mami, žádný strachy, to je investice, chápeš? Já bych tam dal ceduli, že tam mají lidi házet penízky pro štěstí, a každej večer bych si je chodil vylovit.“
Pečlivě jsem pátrala v paměti, po kom by to dítě mohlo být, ale ničeho jsem se nedopátrala. Mávla jsem nad tím rukou a uklidňovala se teorií „on z toho vyroste“.
Udělal mi radost a přeorientoval se na matematiku: „Mamí, kolik je osmnáct krát padesát?“
„Devětset,“ spočítala jsem po chvilce, při míchání polévky, pyšná jak na sebe, tak na syna, že má konečně ušlechtilé zájmy a to předešlé období je pryč.
Když jsem ho ale záhy přistihla před zrcadlem, jak se pokouší vypáčit si zuby, došla mi ta jeho násobilka. Osmnáct je počet zubů, co mu ještě zbývá vypadnout, a „pajska“ je ta korunka, co jí strká zoubečková víla pod polštář za každý jeho zub.
Tak nějak nevím, jestli ten můj návrat do práce neodrovná celou rodinu. Z Matěje bude bezzubý zlatokop, Kuba má noční můry o matce s injekční stříkačkou, protože ze spaní křičí „nééé, mami, nepíchej ty lidi“, manžel je už teď nervově labilní a já se budím spocená, protože mi ve snu nejde napíchnout žíla. Už vím, že jsem se mýlila. Odpočívat nebudu už nikdy a nikde. Jediné k čemu se teď upínám, je nádherná představa, jak jsou za pár let obě moje děti na škole v přírodě, manžel na dlouhé služební cestě a já? Já si vezmu dovolenou.
Ivana Vejvodová
Tlačí? Nevadí, už znám svoji cenu
Ono se řekne „jabko“. Prý nepadá daleko od stromu, ale přesto se může lehce stát, že se zakutálí pěkně daleko. Až do míst, kam bychom se my sami nikdy neodvážili.
Ivana Vejvodová
Pořád ho honím
Znáte to. Jsou dny, kdy máte pocit, že když někdo tam nahoře plánoval noc a den, musel děsně šetřit časem. Přinejmenším aspoň tu noc mohl o pár hodin prodloužit. A možná šetřil i při rozkreslování projektu lidského těla. Jedna nebo dvě ruce navíc by se hodily a dva kyblíky nervů k dobru by taky bodly. Třeba bychom přestali v životě tolik spěchat a vymlouvat se na to, že čas jsou peníze.
Ivana Vejvodová
Dneska neumírej
Tušila jsem, že na mě něco leze. Ten den jsem se cítila jako pan Hanzlík ve filmu „Noc na Karlštejně“. Nepřepadl mě sice mor ani cholera. Dna to taky nebyla, ale to nemění nic na tom, že i zvednutí malíčku pro mě bylo nadlidským úkolem. A jako rána z milosti se dostavila synova zrada. Žádné záchranné akce, žádná empatie. Jen ta zrada a vzdor.
Ivana Vejvodová
Lepší ocas v hrsti než .....
„Pámbů vám to splatí na dětech,“ slibovalo mi hodně pacientů v době, kdy jsem byla ještě svobodná a bezdětná holka. Tenkrát jsem se na to strašně těšila a těch avízovaných splátek jsem se nemohla dočkat. Probouzet se jako maminka v reklamách, kdy k ní ráno přiběhnou děti a skočí jí do postele, zatímco tatínek už nese podnos se snídaní a s ručně vymačkaným pomerančovým džusem. Tak to byl můj sen.
Ivana Vejvodová
Slyším nohu růst
Ještě nedávno jsem si myslela, že „boží mlýny“ se ocitly v nějaké daleké krajině, kde vládne úplné bezvětří. Ale vánku naštěstí neporučíš, a tak je zřejmě přece jen uvedl zpátky do pohybu, aby zachovaly tu pozemskou rovnováhu a dál nekompromisně mlely.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Volby by s přehledem vyhrálo ANO, mimo Sněmovnu by zůstaly TOP 09 a lidovci
Sněmovní volby by v dubnu vyhrálo ANO s 32,5 procenta, ODS by měla 13 procent, SPD a Piráti shodně...
Protesty studentů eskalovaly i v Kalifornii, jeden člověk skončil v nemocnici
Na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA) se v noci na středu střetli proizraelští a...
Amsterdam bojuje proti nerovnosti v močení. Vyčlení miliony na veřejné záchodky
Radnice v Amsterodamu po několikaletém nátlaku ze strany žen vyčlenila čtyři miliony eur (přes 100...
Kyjev na Rusko vyslal drony, balistická raketa v Oděse způsobila požár
Sledujeme online Ukrajinské drony v noci na čtvrtek poškodily energetickou infrastrukturu v západoruské Orlovské...
- Počet článků 96
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5157x
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/takhle-by-nechtel-umirat-nikdo-z-nas-pise-vrchni-sestra-z-nymburske-nemocnice.html
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/umirani-covid-nemocnice-vrchni-sestra-nymburk-nemocnice-20210315.html