Ivanko, dekuji!

Dekuji za Vase velmi vtipne, poutave clanky "ze zivota". Vzdy mi zprijemnite pracovni den...

Preji Vam i cele Vasi rodine jen same pohodove dny!

Jana

Re: Ivanko, dekuji!

Já děkuji a Vám přeji totéž

Úsměv

Velmi se mi líbil váš příspěvek ve vašem blogu. Opravdu jsem se u něj nasmála. Jsem matkou dvou dětí a manžel byl u porodu obou. Vystihla jste velmi brilantně atmosféru a vše okolo. Přeji vám i celé rodině jenom štěstí a zdraví.

Re: Úsměv

Sice opožděně Vám děkuji a to samé přeji VámHLAVNĚ TO ZDRAVÍ

poděkování

Děkuji za četné příspěvky v diskusi. Všichni se jistě shodneme, že narození dítěte je zázrak a ať už na to každý nahlíží jakkoli, za sebe mohu říct, že manžel mi byl i přes malé karamboly velkou oporou. Přeji Vám všem ať ve dny, kdy Vám hází osud klacky pod nohy, máte vedle sebe člověka, co táhne tu těžkou káru života s Vámi,  hlavně stejným směrem jako Vy a přitom se dokáže třebas i z posledních sil usmát. Dobrou noc. Ivana Vejvodová

Re: poděkování

Neco k tem zazrakum. Nedavno jsem videla super nalepku na aute.

"skoro 7 miliard "zazraku" je DOST!!!!!

Proc k porodu ?

Kdyz uz se to nakouslo, pridam svuj velice cerstvy pohled, neb nase dcera se narodila ted o vikendu. Jak uz tu padlo, pohled na nastavajici maminky, ktere se potloukaji po chodbach, v krecich se sami svijeji na pokoji nebo se ve vane snazi ulevit od pravidelnych stahu neni zrovna potesujici, a jsem rad, ze jsem u toho tech 24 hodin (no ano) mohl byt. Bavi me ty reci o omdlivani, clovek si stoupne tam, kde mu to vyhovuje nejlepe a kde neprekazi, a porod proste bezi. Nadychnout, hlavu na prsa, zatlacit, vydychnout a znova, dokud jsou kontrakce. Bez otce to jiste muze probehnout take, ale pokud je to jen trochu mozne, prinejmensim na tu nejdelsi fazi "otevirani", by s maminkou otec mel byt, pokud uz se neciti na to jit s ni i na sal. Na konci toho tezkeho a dlouheho dne jsem byl asi podobne unaven jako moje zena, i kdyz se vam to mozna zda usmevne - psychicky je to stejne vycerpavajici jako ty fyzicke, bolestive stahy. Presto jsme tomu oba (vsichni tri) radi, ze jsem tam byl :)

Re: Proc k porodu ?

re:

s manželkou mám naprosto fantastický život, protože bereme vše s nadhledem a humorem, starostí a strastí je všude okolo dost. Samozřejmě čtu každý její blog a děsně se u toho směju, protože si to vždycky připomenu. Tuhle úžasnou ženu jsem hledal celou věčnost a mám s ní dva raubíře, kteří nám vyplňují všechen volný čas. Za nic na světě ji nevyměním

p.s. píšu bez jejího vědomí, to bude soda

p.s.s. umíte si představit 110kg chlupatého opičáka nacpaného v úboru pro sestřičky? chechtala se u toho do kontrakci a fotila spíše ona

Re: re:

Vy jste fakt ještě vdaná?

A manželovi jako nevadí že o něm na veřejném blogu píšete jako o hlupákovi a nemehlu, jo? No se mnou už byste dámo asi vdaná nebyla. Chtělo by to víc respektu.

Re: Vy jste fakt ještě vdaná?

Pane, nevadí mu to. To proč jsem s ním až doposud vdaná je taky díky tomu, že mu nechybí nadhled a smysl pro humor. S Vámi bych tudíž ani vdaná být nemohla. Hezký den

Vy jste ještě vdaná?

Nezlobte se, ale vas manzel je sobeckej a sebetrednej idiot.

Re: Vy jste ještě vdaná?

I Vám děkuji za názor

Za mých rodičovských let bylo naprosto nemožné

aby byl muž u porodu... Po narození potomka jsme po sobě pokřikovali z okna na 20 metrů i s dalšími 20 maminkami a tatínky. Kytka pro maminu neexistovala. Taťka spatřil poprvé potomka po týdnu, kdy maminu pustili domů...Nevím jestli to bylo dobře nebo ne, ale aby celá rodina ve "špinavém" oblečení a obutí vletěla těsně po porodu za miminkem a rodičkou, mi nepřipadá správné...To jen tak na okraj. Rodiče by měli být oba u porodu, dle mého názoru...

Re: Za mých rodičovských let bylo naprosto nemožné

Moc děkuji za názor. Podle mě je moc dobře, že je dneska samozřejmostí taťkova přítomnost a co se týče těch návštěv, naštěstí mám rozumnou rodinu, tak se ty nájezdy až tolik nekonaly, ale chápu ty babičky a dědečky - tu jejich nedočkavost, možná budu jednou taky taková(nebo horší??)Hezký den

Štěstí v neštěstí...

Re: Štěstí v neštěstí...

Omlouvám se, ruka byla rychlejší Neštěstí byl a je můj invalidní důchod a to že první těhotenství ženy skončilo samovolně. Štěstím naopak bylo že jsme díky tomu byli oba doma téměř od samého počátku těhotenství a užívali si ho měrou vrchovatou. Procházky, předporodní kurz, sledování "prcka" na monitoru ultrazvuku (co se nám podařilo "vyrobit jsme vědět nechtěli), jemné spory o jména (já chtěl Pepinu ), masáže včetně intimních... Prostě společná cesta od začátku do konce. Porod samotný byl jejím završením a i po pěti letech na to všechno hodně vzpomínáme, každý samozřejmě ze svého pohledu...

Jste moje oblíbená

Spolu s paní Kučíkovou. Obojí nemá prostě chybu. Pokud jde o porody, do smíchu mi sice nebylo, ale jak vidím, vše se dá pojmout s humorem. Tatínek asistoval u prvního (byl tam ale dovlečen lstí zdravotníků, kteří jeho přítomnost považovali za nezbytnou). Podle jeho slov se cítil při akci neužitečně a zbytečně. Přesvědčovala jsem ho, že to není pravda, že jeho samotná přítomnost mi byla vzpruhou.

Druhé dítě nestihl přivítat, protože porod se odehrál přechodně a v noci, po několikatýdenní hospitalizaci na rizikovém. Zatelefonovala jsem mu to až ráno, když jsme byly s dcerkou obě ready. Napřed jsem se ale ujistila, že pevně sedí na zadku, protože akce se odehrála o dobré čtyři týdny dřív, než bylo plánováno.

U třetího porodu chtěl být přítomen už dobrovolně, nicméně nevrlý personál ho vykázal s tím, že se tam pohybují jiné rodící ženy a že to stejně nebude dřív než za mnoho hodin. A tak odjel domů a za chvíli byl malý na světě.

Re: Jste moje oblíbená

Pardon, překotně, ne přechodně.