Ívčo, cesta jedním vrzem mě dostala, také to takto

preferuji a úplánuji, někdy zůstane u toho plánu, okolnosti někdy nebývají nakloněny úspěšnému završení plánovaného, hold nejsme v japonsku, aby nám doprava fungovala na jedničku, jsem už v klidu nejde o život. Dovedu si ty obličeje naprosto přesně představit a vůbec nic si z toho neděláte a to je fajn, co mají co poslouchat cizí hovory . opět dostala bránice zabrat a děkuji, udržujete mě v kondici počítám se taky mezi skalní, opět pozdějové přispěvatele, někdy se ke compu nedostanu nebo v lepším případě si vyhodím zásuvku z pantů :)) a pak se divím, že mi nefunguje internet :))

Re: Ívčo, cesta jedním vrzem mě dostala, také to takto

Hezký večer, no vždyť já Vás taky řadím do skupinky věrných, tolik srdíček jako Vy mi neposlal ani Venoušek v první třídě, a že mi jich poslal hodně(teda jen do doby, kdy mi vypadly přední zuby, pak už nepsal).

S tou zásuvkou jste mi připomněla včerejšek - málem mě klepla pepka, že se mi rozbila žehlička, ne a ne se nahřát. No jasně, že nebyla v zásuvce.

Mějte se náramně a hezký víkend.   

...

Re: ...

Ivčo díky ....

Krásně napsáno. KARMA. Připomnělo mi to mou nedávnou jízdu MHD se 14-ti měsíční dcerou. Je to drak, celý den se nezastaví a umí pár slov, které si žvatlá - mezi nimi  nejoblíbenější slovo ( určitě proto, že se jí říká nejlépe ) - táta. Jenomže ona neříká táta pouze svému skutečnému tátovi, ale i cizím lidem na potkání. Takže naše cesta MHD probíhala tím stylem, že si dcerunka vybrala v napůl obsazeném autobuse jednoho chlapa, na kterého pak ukázala a na celý autobus vyřvávala "táta, táta". Naštěstí pán měl pochopení. 

Jinak, to, že s dcerou jede manželka po městě a dcera vykřikne na toho nejošklivějšího chlapa chterý jde proti nim "táta", na to si manželka už zvykla. Naštěstí to kolemjdoucí lidi berou většinou s humorem.

Re: Ivčo díky ....

Já Vás moc zdravím a děkuji.

Holčička bude asi taky pěkná šibalka, ale představte si, jak by to vypadalo, kdyby si ty děti fakt svoje rodiče mohly vybírat, to bychom asi dopadli. Hezký večer.

Tak jsem zariskoval...

... a jsem rád. Jako obvykle krásný nadhled. Jen nevím jak dlouho mi uklízečka bude tolerovat znečištění pracoviště a jak dlouho vydrží můj compík neustále sprchy čajem a kávou. Moc nadějí bych tomu nedávám.

Od jisté doby nejezdím městskou. Naštěstí. Lépe řečeno. Přestěhovali jsme se a počet obyvatelů naší vesničky není dostatečný na městkou dopravu. A tak raději pácháme jiné adrenalinové sporty.

Kupříkladu tuto sobotu jsme se procházeli po cyklostezce. S prckama. Starší si chtěl šplhnout a tak vedl babičina psa. Jenže 20 kg je proti psovi občas málo a situace nabrala rychlý spád. Pes zabral, prcek přešel z chůze do letu plavmo a skončil ve strouze, kde se i se psem jali norovat nějakou havěť. Jak vypadali po návratu na stezku není možné popsat slušnými slovy. Díky za krásné odpoledne. Na vědomost dávám, že už mě myšlenky na ukončení čtení vašich blogů přešly. No fakt!!!

Re: Tak jsem zariskoval...

Správně!!! Risk je zisk, aspoň to se snažím už několik let namluvit mému muži. Riskují totiž jen odvážní chlapi a to on beze sporu je, jinak by si mě nikdy nemohl vzít. A Vy k těm odvážlivcům určitě patříte taky, jinak byste nemohl mít tři báječné děti a báječnou ženu navrch.

Doufám, že Váš malý hrdina si u babičky šplhl svým hrdinským kouskem a šrámy utrželo jen oblečení, dovedu si živě představit tu podívanou a koutky mi vibrujou. Určitě měl chudák malej smrt ve "vočích", ale za žádnou cenu nepustil vodítko.

Vaše závěrečné rozhodnutí mě těší, vždyť já už Vás skoro řadím mezi své jistoty, no fakt!!!

Děkuji,

směju se a děkuji.

Re: Děkuji,

Karímo, i Vám děkuji a přeji krásný den.

zase tak krásně napsné :-)

díky za rozjasnění pošmourného dne, těším se na další kouzelné příspěvky

Re: zase tak krásně napsné :-)

Martino, díky. Dneska je ten den obzvláště pošmourný, ale naštěstí jen za oknem. Mějte hezký den

představila jsem si

ten cvrkot... vaši drobci jsou fakt poklad. užívejte si a nenechte se vyvést z míry zapšklenci. ještě k minulému článku: náš malý to kdysi řešil též čuráním na veřejnosti, neb očekával pochvalu kolemjdoucích. představte si, že jakási důchodkyně mě tehdy sjela, proč to dítě čurá k obrubníku chodníku, jestli to nemohu řešit civilizovaně. kanál nikde, záchodky teprve ne. tak jsem jí řekla, že se polepším a kohoutek mu příště zavřu už doma. plivala zlobu i když odcházela. ale takových naštěstí není moc. těším se na další zážitky, vždy si vzpomenu na úsměvné historky se svými potomky a lépe snáším jejich pubertu ve vrcholném rozpuku.

Re: představila jsem si

Tu paní si dovedu představit. I my občas někde něco slízneme. A když ne, tak po civilizovaném synově čůrání v křoví, si občas domů nosíme na botách psí suvenýr. Mějte se krásně i se svými puboušky v rozpuku.

Opět

velmi milý a zábavný článek.

P.S. Pokrok nelze zastavit, černí pasažéři existovali i v dobách, kdy jízdenka přišla na neuvěřitelných 1,- Kčs, ale to byl spíš adrenalinový sport pubošů, kteří se těšili na honičku s revizory v ulicích velkovesnice. Ovšem nyní, kdy jízdenka stojí 24,- Kč, je jízda na černo pro mnohé kdysi poctivě pracující občany prostě nezbytností. Navíc jaksi vzali za své, že je to jen spravedlivé, páč kdysi měl ředitel DP plat kolem 5-6 tisíc, takže provoz šalin nebyl ztrátový, zatímco dnes by platbou přispívali na stotisícové platy vedoucích pracovníků a to jim přijde nemorální. Ostatně, jako většině lidí.