Globální Šporcl

Když zrovna necvičí nebo nekoncertuje, řádí na facebooku či na twitteru. Svému fanclubu se věnuje snad se stejnou péčí jako svým dvojím houslím z 18. století. 

Tak jako náš Pavel Šporcl si totiž uvědomil, že má-li klasickou hudbou proslavit sebe i tu muziku jako takovou, nevystačí se skromným objížděním zavedených sálů. Musí vyrazit do terénu. Od megakoncertů pro tisíce diváků pod širým nebem až po hlavní roli ve filmu o Paganinim. Od fotek v módních časopisech až po rafinovanou reklamu, která jej představuje jako idol žen, z nichž ovšem žádná není ta pravá a tudíž má každá z obdivovatelek aspoň teoretickou naději... DAVID GARRETT, velký tahák vyprodaného koncertu s Českou filharmonií v rámci festivalu Dvořákova Praha. Pětatřicetiletý syn americké primabaleríny a německého právníka, odjakživa rozkročený mezi dvěma světadíly. A vlastně i dvěma kulturami. 

Přesně v tom je „jádro pudla“. Na rozdíl od houslisty z malé země, jakkoli stejně kvalitního, ale vlamujícího se do hudebního byznysu coby outsider z Východu, měl Garrett svou cestu usnadněnou. Dva světové jazyky jsou jeho mateřštinou; sebevědomí nabyl po odchodu z Německa v Londýně či v New Yorku. Zprvu z otcových peněz a pak z příjmů za módní fotky pro Armaniho si mohl dopřát skvostné a slavné učitele, kteří jej hodně naučili. To u nás umí leckdo také. Jenže navíc mu zmínkami o jeho talentu vydláždili cestu na vrchol. Vedla od Itzchaka Perlmana, který Davida školil, po Zubina Mehtu, jenž po natáčení vychválil Garrettovu pokoru před díly velkých skladatelů minulosti. A velkorysým gestem se blýskl prezident Richard von Weiszäcker. Když byl upozorněn na zázračné jedenáctileté dítě, zařídil pro něj dlouhodobé zapůjčení nástroje z dílny samotného Stradivariho. Který ze tří českých polistopadových prezidentů vykonal cosi podobného?

Na dětství jsem se ale jinak při hovoru, který jsem Garrettem vedl 17. 9. večer před spoustou diváků v Rudolfinu, raději nevyptával. Ohlíží se za ním totiž s bolestnými rozpaky. Uznává, že i díky drilu, kterému ho otec vystavil, se vypracoval na špici. Ale zároveň jej za to zpětně nenávidí a rozhodně nechce čemusi podobnému jednou vystavit své děti. Však toho měl také v pubertě dost a uprchl do Ameriky, kde se zprvu neprotloukal snadno a tudíž zocelil. Dnes jej oceňují odborníci, kterým přitom jeho marketingová zdatnost nejspíš nevoní. A kam přijede, tam ho fanynky – včetně českých – zahrnují květy a čokoládou. Přesně tím, co fenomenální houslista David Garrett nesnáší.