Panu Macháčkovi jménem státu sebrali rodinný majetek - venkovské hospodářství i hotel v centru nedalekého historického města. Nezákonně. Bránil se právními prostředky. Začali ho tedy stíhat i trestně. Bránil se pořád. Tak ho nechali zavřít. Když se bránil i při zatýkání, vymlátili mu zuby. Ve vězení utrpěl těžký úraz; zůstaly vážné zdravotní následky. Přesto se bránil dál... Klasická historka bolševické kolektivizace 50-tých let? Ale kdeže: realita "právního státu", jak si říká neoprávněně ČR, žhavé polistopadové současnosti!
Panu Macháčkovi zničila život česká nezávislá justice - tento stát. Tedy "nezávislá": ona je často pohříchu bez závislosti hlavně na právu, spravedlnosti a zodpovědnosti za životy, majetky a osudy českých občanů. Ta justice, jejímiž údy jsou experti typu soudci: Nagy s vymyšlenými rozsudky, Zlámalová s prokázanými zájezdy / úplatky od zločinců, Košela s domácí sbírkou pedofilního porna, Šefrnová, jež si napůjčovala milióny od účastníků svých řízení, Krčmářová v posledních týdnech usvědčená opakovaně TV NOVA z ničení životů a majetků jihomoravských podnikatelů, komentář nepotřebující Berka (ano, i ten je v rámce presumpce neviny veden i po pěti letech na seznamu soudců KS v Ústí n.L.!) nebo i jeden z nejvyšších soudních hodnostářů Kučera, který by za skandální výrok o nezávislosti justice, jež musí jít stranou, když hrozí pád vlády, měl vrátit nejen talár, ale i diplom ...
Léta se s kolegy pokoušíme tyto i další případy zoufalého stavu české justice řešit i s jinak všemocnými českými politiky - soudci sami, držíc zásadu falešné mafiánské solidarity a vědomi si své faktické beztrestnosti, status quo rozhodně nezmění. Odpovědí je krčení ramen, blábolení o nemožnosti sahat na "nezávislost soudců", v nejlepším případě plané sliby.
Pak přijde vláda USA se zprávou o stavu lidských práv ve světě a pravdivě popíše nelichotivou situaci v ČR na poli korupce a (ne)vymahatelnosti práva: v ČR je podle zjištění Američanů např. stále na vzestupu korupce a úplatkářství - téměř čtvrtina podniků v zemi se snaží uplatit veřejné činitele ve svůj prospěch. Dokud se v tom (ne)právním smradu válíme v Česku pod peřinou hezky sami, je klid. Ale běda jak nás na to chce někdo upozornit zvenčí! I kdyby to byl spojenec nejstrategičtější, i kdybychom měli výjimečně na chvilku opustit jeho řiť. Média, kdovíproč, zredukují závažné téma jen na zmínku o - pro ně asi ještě atraktivním - Čunkovi ve zprávě. Komunisté nadšeně hýkají nad švejkovským přístupem "pravicového" premiéra, který místo řešení problému vlastního ukazuje jak malý Jarda prstem na vlastní nedostatky USA. "Zabili jste nám strejčka, tak tady máte přes držku". Čtenáři idnes.cz horlivě klikají v anketě na podporu Topolánka (zřejmě si takto lacině představují ony kultovní "české národní zájmy"!?); oni prostě Macháčkovu životní zkušenost s českou justicí nemají. Zatím...
Přitom se náš stát umí chovat tak farizejsky, že sám si podporu lidských práv vytyčil jako jednu ze zahraničněpolitických priorit. Parta kdysi nadšených svazáků, toho času v barvách modrých, vyráží za velkou louži podpořit kubánský antikomunistický odboj. Rozpomenou se na čokoládové medaile, které dostávali od soudruhů pořadatelů z Lidových milicí na Partyzánském samopalu a "hrdinně" oceňují Mašíny irelevantním metálem. Jindy zas odvážní vyznavači lidských práv (ale jen ve světě! doma je nic takového nezajímá) vyvěšují tibetské prapory, dekorují barmský disent apod. Hlavně ať jsou oběti nespravedlnosti co nejdál od našich justičních a politických paláců, že...
A jak to dopadlo s panem Macháčkem? Minulý týden jsem byl na soudu, který mu po deseti letech od prohlášení podvodného konkursu přiznal právo odvolat se, protože písmoznalci po tisíci jeho urgencí zjistili, že někdo zfalšoval podpisy na doručenkách jemu určených zásilek. Takže žádný pravomocný konkurs se nekonal a nekoná. Přesto si za "porušování povinností při konkursu" (toho, co nebyl!) tento spořádaný člověk odseděl 18 měsíců v base, se zbytkem chrupu trochu šišlá, po arestovém úrazu nevydrží stát déle než půl hodiny ... Čeká ho ještě několik let, stovek tisíc korun právních nákladů a značné osobní úsilí, než se (možná?!) dočká spravedlnosti a třeba i rodinného majetku či odškodnění. Jak ho znám, tak on na žádnou lžimedaili od vlády řídící státní aparát, který mu zničil život, nečeká. Ona by nám v tomhle postbolševistánu stačila aspoň kapka spravedlnosti a vynutitelného práva...
