Ironie toho když pravicoví extremisté čtou Zvířecí farmu je k popukání.

Ale to je vedlejší, bolesti těch kteří potřebují pomoc od státu bohužel nikdy neuleví nějaká svoboda nakládat s vlastními penězi. Ano celý život odváděli, ale kolik? Paní dostane kyčli na kterou by si sama nikdy nenaspořila, a pak se ještě

dožaduje rehabilitací, ale kde nic není ani smrt nebere. Je mi jí líto, ale jediné co jde dělat je odvádět více.

Na všechno se nějak musí vydělat. Socialismus vždy měl být způsob jak poskytnout důstojný standard všem. Kdo dnes peníze má, tak si vždy může připlatit za nadstandard, ale tím že chudákům vememe už ten nízký standard se nic nespraví.

Polemika s částí diskutujicich:

Nevyčetl jsem z textu nic o tom, že by autor a priori zavrhoval systém sociálního a zdravotního pojištění jako takový. Pouze kritizuje fakt, že systém je plně průtokový, že neexistuje možnost nějakého zvýhodněného připojištění pro ty, kteří by o to stáli. Prostě druhý pilíř. To je právě důsledek levicové sociální politiky. Srovnatelná bída pro všechny je pro ně důležitější než navýšení finanční kapacity důchodového a zdravotního pojištění.

Autor si myslí že je nefér že stát si od paní vezme nějaké drobné a pak jí za to poskytne adekvátní péči, absolventka VSŽ si podle něj žádnou kyčli stejně nezaslouží, a něměla by pak problém s bolestmi.

Pravidlo číslo 1) - na stát, pojišťovny, soudní systém, policii se nespoléhat ....

Takováto hrdinská prohlášení mají určitě velkou váhu. Hlavně ve státě, kde při jakémkoliv problémů máte X možností kam se obrátit se žádostí o pomoc. Stát vážený to není jen představa úředníka s razítkem. To jsou také třeba hasiči. Klidně bych zavedl pro ty co chtějí. Spořte si a statu nic nedávejte. A až Vám bude hořet barák, tak ať si ho uhaste sami. Na Stát přece nespoléhat, že...

Tak mně napadá - proč se nepřestěhovat třeba do Senegalu nebo Afghánistánu - tam se žádné zdravotní pojištění neplatí - dle autora to tedy musí být ráj na zemi, nebo ne?

Tak problém toho našeho evropského zdravotního systému je hlavně v tom, že počítá hlavně s pasívními pacienty, nepočítá s aktivními. Potom záleží, jestli má člověk se zdravím štěstí nebo smůlu. Když má štěstí, dostane se mu i v našem poněkud velmi levném zdravotnictví odpovídající léčení, třeba i hodně drahé. Samotný člověk to může ovlivnit velmi málo. Jedině zprostředkovaně podle toho, jaký má práh bolestivosti a trošku jak cvičí. Kdo má nízký práh bolestivosti, tak může mít furt nějaké bolístky, chodit s nimi k doktorovi, on to moc neléčí, protože jsou skutečně drobné.

Kdo má vysoký práh bolestivosti plus ještě současně třeba cvičí a vůbec týrá tělo pohybem, tak může mít podobné bolístky, ale k doktorovi nejde, funguje normálně. Dokud nepřijde něco skutečně horšího, co už doktor spolehlivě objeví a co už léčí.

Ovšem někdy se stává, že člověk propadne nějakou zdravotnickou nepřesností tím zdravotním sítrem, je an tom skutečně špatně, ale zdravotnictví "zdarma" nemá na léčení jeho problému kolonku.

A mimochodem, klíh se ani tak nedělá z kližky. Z kližky se dělá spíš guláš, možná ještě tak sulc. Klíh se dělá hlavně z kostí. Ta nerostná tvrdá část se z kosti odstraní a ta měkká se nějak dalším vařením přemění na běžný kostní klíh. Pokud se tento klíh dnes ještě prodává.

Pane autore. Zatím jste měl štěstí jak mnoho jiných, ale dočkejte času. Ono Vás to jednou dožene. Říká se tomu " Boží mlýny".

Jak vidím, drtivá většina diskutujících nepochopila, o čem autor píše. Jako obvykle.

A vždy se najde intelektuál, který chápe vše a je nad věcí, no jako obvykle

Tento článek by měl být povinnou četbou v deváté třídě.

Taky mě rozčiluje rozmazlování systémem, který vychovává k tomu, že si značná část lidí myslí, že je všechno zadarmo. Ale jak níže píše pan Pavel. Je to o kompromisu a vyváženosti. Ale bez solidarity systém, fungovat nebude. Co si tak mohl naspořit někdo, kdo aktivní život prožil v době, kdy byl průměrný plat 5 tis. Kč a jinou možnost než zaměstnání neměl? Jinak, ti lidé, o kterých tady s pohrdáním píšete, jak brečí, mají zásluhu i na tom, že Vy můžete provozovat své soukromé zdravotní zařízení, dobře vydělávat a žít si fajn. Oni totiž ve své době budovali lepší svět, než v kterém žili a do kterého jste se Vy už narodil. Chtělo by to trochu pokory, vážený pane doktore. Hezký den

Jen pro pořádek:

Ještě v roce 1989 byl PRŮMĚRNÝ plat 3.170 korun, kdepak 5 tisíc v časech plánovaného hospodářství jako průměr. Na té skutečnosti nic nemění fakt, že např. v roce 1982 činila moje měsíční mzda 6.282 btto. Pracoval jsem tenkráte totiž jako směnový mistr zauhlování v Teplárně Malešice. Ale každý v energetice pracoval nechtěl, nebo dokonce nemohl...

Skutečný příběh. Mladá holka, vyseká se na motorce. Účty za nemocnici $ 5 000, průměrný měsíční plat v zemi $ 200, rodina jí nepomůže, o pojištění ani v životě neslyšela.

Lidé rozmazlení systémem nechápou, jak je krásné, že když onemocníte, tak jdete do nemocnice kde se o vás postarají a nenaděláte dluhy na celý život. Případně nemusíte prodat ledvinu či poslat dceru do bordelu.

Neobhajuji ani druhý extrém, kde si někteří myslí, že je vše zadara. Je potřeba kompromis, kde se lidé cítí bezpečně, ale zároveň si velice dobře uvědomují co to stojí.

Tak americký systém je hlavně zrůdný v tom, že je zakázán individuální import léků. V důsledku jsou ceny léků v USA násobně vyšší než v Evropě nebo Kanadě. U pojištěných to jde za pojišťovnou, ale nepojištěné to likviduje. Co říct na to, že cytostatikum, které v Evropě stojí 1300 Euro, v USA vyjde na 4000 dolarů