Problém je,že obvoďáci jsou tlačení jet na počet pacientů, ne na kvalitu. Bez privatizace si nedokážu kvalitnější službu obvoďáků představit ...

Tak především jsou pro doktory klientem zdravotní pojišťovny a nikoliv pacienti.

Do kamene tesat!

Připomněl jste mi jeden starý vtip. Když se zamyslím jaký já jsem inženýr, mám strach jít k doktovi.

To co popisujete je ideální situace. V praxi obvoďáky nic nenutí se vzdělávat a zdokonalovat. Tudíž je tam stejná situace jako u 80-90 % lidí, že celoživotní vzdělávání spočívá v tom co se naučí praxí + sem tam si něco přečíst. A podle toho to vypadá. Kdyby člověk zapátral ve svém okolí, našel by obrovské množství příběhů, kdy obvoďák byl méně informovaný než internet. To bez ironie a přehánění.

Vláda zasekla hodnocení lékařů a nemocnic, takže ani nevíme, kdo je dobrý a kdo ne. Ono by nebylo vůbec špatné, kdyby dobře hodnocení lékaři mohli od svých pacientů třeba vybírat roční paušál. Rázem by se motivace k pro pacientskému přístupu a sebevzdělávání zlepšila.

Rodinní lékaři dostávají za každého, u nich registrovaného pacienta, tzv. kapitační platbu. Jsou to peníze z pojišťovny pacienta a chodí pravidelně bez ohledu na to, jestli pacient k lékaři chodil nebo chodí. Kvalitu lékaře není třeba hodnotit. Ta se pozná podle počtu registrovaných pacientů.

To je rozumné povídání, ale mě napadá: kam si budou chodit babičky pro útěchu?

Tahle slova slyšet od lékaře, toť balzám na duši. Škoda, že praxe bývá zhustá jiná. Kdysi běžný model rodinného lékaře se vytratil, specializace díky mohutnému rozvoji lékařské vědy tomu přispěly velkou měrou. Návrat bude velmi těžký, ne-li nemožný. Už to není otázka medicínská, nybrž politicko-ekonomická.

Až budou pacienti, kteří nebudou u vyšetření lhát (což je v textu vašeho článku), nebudou dělat před doktorem chytráka, pak se možná situace zlepší.

Vážený pane kolego, s chutí jsem si přečetl Váš blog a mám k němu pár připomínek.

1: Praktik sice může poslat na CT, NMR apod. ale v mém okolí to nikdo nedělá (jedna kolegyně je světlou výjimkou). Situace je taková, že i žádanku na fysioterapii u chronika s vertebrogenními potížemi si chodí napsat ke mně (jsem neurolog). V prvním případě se to dá vysvětlit náklady, u té fysioterapie nikoli.

2: Někteří praktičtí lékaři posílají nemocného třeba s týden trvající bolesti zad do péče neurologie a to včetně přehození práce neschopnosti. Což je samozřejmě jen systém, jak se nemocného "zbavit". Dalo mi dost práce, abych kolegům praktikům objasnil, že tento postup není správný, že specialista přebírá do práce neschopných jen závažné stavy a banality (což hexenšus jistě je), mu nepřísluší.

3: Znám řadu velmi kvalitních praktiků, kteří zavolají, konsultují atd. Pak jsu však ti, kteří mají pocit jakési ublíženosti, pocit frustrace z podceňování jejich práce a s těmi je domluva velmi obtížná.

4: Pokud by měl být zaveden gate keeping, musel by se změnit zákon, neboť pacient, který vstupuje do mé ordinace, musí být mnou vyšetřen. Nebo silně riskuji a pošlu jej zpět do primární péče. V případě, že se u něj v případě odmítnutí projeví závažný stav, nepomůže mi nai JUDr. Sokol. Na toto téma jsem vedl rok a půl trvající spor s profesroem Škábou, předsedou revizní komise ČLK, než jsem pochopil, že tento pán o běžné terénní praxi neví vůbec nic.

Přeji hodně úspěchů.

Super článek.

Asi tak před dvěma roky jsem byl se svým pejskem u veterináře. Paní nebo slečna kolem 30 let si během chvilky získala důvěru naší fenky, vyšetřila jí, odebrala krev, udělala rentgen a objednala nás na operaci zanícené dělohy. Za dva dny nám fenku odoperovala a následně se postarala o pooperační léčení.

Bylo to tak úžasné a tak diametrálně odlišné o tom, jak mnozí doktoři léčí lidi, že jsem pak říkal, že až budu nemocný, chtěl bych, aby mě léčili jako naší fenku.

A cena? Prvotní vyšetření včetně diagnostiky 500,- Kč, operace 4500,- včetně léků. A proč tak málo? Minimální regulace a maximální konkurence.

Take je tam minimalni zodpovednost. Kdyz po operaci fenka umre na nejake komplikace, tak veterinare asi nikdo o miliony nezazaluje.