Uvádění zdravotnických mýtů na pravou míru

Malá otázka: Co se stane, když zkřížíte dvě hory, které patří mezi nejvyšší na světě? Konkrétně Mount Everest a Kilimanžáro? Vznikne preparát, který léčí diabetes mellitus 2. typu.

Vím - vím, milí absolventi VŠ života, asi bylo marketingové oddělení společnosti Elly-Lilly zrovna dost zhulené, když si vymyslelo název: Mounjaro. Nicméně oddělní farmakochemie na tom bylo dost dobře a vyvinulo preparát, který sakra dobře funguje. A nejen, že preparát dlouhodobě snižuje hladinu cukru v krvi, ale taky velmi působí na centra hladu a na metabolismus a za krátkou dobu pacienti dokáží zhubnout až 15 kg. Není divu, že v USA dvě třetiny předepsaného léku padnou na tzv. off-label indikace a užívají do především obézní Američané před plavkovou sezónou. Jestli na vás sport a diety už nefungují a uvažujete, že shodíte cestou na Kilimandžáro, na chvíli ještě odložte cepíny a kyslíkové bomby a zamyslete se, jestli náhodou Mounjaro není právě pro vás. Již k dostání na evropském trhu.

Nicméně, pokud jste muž po padesátce, možná máte pocit, že vám svaly sulcovatí, i když máte dost pohybu, stejně tak se vám vyvalil Milan, a to ani s tou stravou nijak neprasíte. Přes den vám chybí energie a večer taky žádné výkony už nepředvedete. Je vám „teprve“ padesát a máte už tendenci říkat: „já za mladých let…“ Ověřte si, zda neprocházíte nebo jste právě neprošli tzv. andropauzou. Tomuto tématu se nyní intenzivně profesně věnuji a mohu potvrdit, že 1/3 mužů po padesátce je na tom s testosteronem opravdu prabídně. Zatímco ženy už léta zcela legálně užívají hormonální substituční terapii, která jim udržuje pleť krásně vypjatou, bez vrásek, kosti pevné jako křemen, sliznice vlhké jako hejno slimáků v aspiku, my chudáci muži jsme v tomto směru značně diskriminovaní.

Zatímco Vondráčková vypadá jako zralá čtyřicítka, nás prostě společnost nechá zdědkovatět. Ale nebojte se, už i tady odborné společnosti trochu zapracovaly a hormonální terapie pro muže se stává postupně lege artis. Andropauzu už snadno zdiagnostikujeme a zaléčíme. Pokud by někoho napadlo, že zkusí bylinky a marketingová placeba jako Tribolus Terestris -  sorry jako, nefunguje to ani zbla. Pokud někdo nechce v Praze na kliniku a platit přes 5000 měsíčně, mohu vás uklidnit: Reálná cena terapie je desetinová. Dnes už by vám měl poradit každý praktický lékař. Našim pacientům se zatáhlo bříško, zpevnil se biceps, lépe spí, a když zrovna nespí, lépe se jim daří i jiné věci, a dokonce několikrát jako v pubertě. Jídlo zase chutná, ženy zase voní, práce zase baví, svět je lepší a nálada taky. Samozřejmě že k balíčku patří obligatorní kontroly prostaty a prevence rakoviny. 

Poslední dekádu již moderní věda v západních zemích nedokáže zásadním způsobem prodlužovat absolutní věk populace, zde již pravděpodobně narážíme na biologické bariéry. Co se ale moderní vědě stále daří, je posouvání aktivního života. Nemá cenu žít do 100 let, pokud posledních 30 let proležíte v LDN jako absolutně neschopný ležák. Dnes není ale výjimkou, že aktivní sedmdesátníci vylezou třeba… na Kilimanžáro. A o kvalitu jde především. Přijde mi nefér, že když už vás spáry důchodového systému pustí v 68 do důchodu, jediné, na co se zmůžete při podzimu svého života, bude jen sedět na lavičce a krmit kachny.  Ba ne, máte vzít úspory, osedlat Harleje, poplácat svou ženskou po prdelce a vyrazit za dobrodružstvím. Čeká vás ještě 20 let pořádné jízdy!

A zatímco výzkum v medicíně běží mílovými kroky dopředu, lékaři se opět rozhodli mentálně udělat dva kroky nazad. A to dokonce před rok 89. Bandička zhulených potentátů na České lékařské komoře se rozhodla v dobách, kdy si celá republika utahuje opasek, vznést nehorázný požadavek: doživotní výsluha pro lékaře. Máme málo, chceme víc. Chceme privilegia a chceme být kastou nedotknutelných a chceme, aby nám to posvětil stát.

Naštěstí se zvedla vlna lucidních lékařů a veřejně prohlásili: Za mne NE! A i já tady ve veřejném prostoru chci prohlásit jasné NE! Nechci rentu, nechci výsluhu, nechci nic jiného, než de-etatizaci zdravotnictví, posílení práv pacientů a pacienta jako nositele platby. Nechci výsady, nechci privilegia, nechci být člen vznešeného cechu, nechci být ve vyšší kastě. Chci jen podmínky jako každý ajťák. Když budu dobrý a lidi mne budou mít rádi, zaplatí mne, pokud nebudu dobrý a nebudu se lidem věnovat, nevydělám si ani na slanou vodu. Chci reformu zdravotnictví, chci konkurenceschopné pojistné modely a různé modely vzdělávání. Chci nadstandard a chci, aby bohatí pacienti měli šanci legálně si připlatit za VIP služby. Chci oddělení Charity, solidarity a sociálního státu pryč od zdravotnictví. A ještě chci, aby šel Dr. Kubek už do důchodu a přestal lidem vnucovat představu, že my lékaři jsme nenažraná vypasená vepřová. Nejsme. Doufám, že my lékaři Dr. Kubka v příštích volbách už konečně odstraníme. Je to žába na reformním prameni.

Konec hlášení.