Subdeprese? Možná v tom už jedete taky.

Existuje celá skupina pacientů, která plní čekárny praktických i zcela nepraktických lékařů a která následně i odchází po lékařské konsultaci s pocitem buď nepochopení, nebo alespoň neuspokojení svého pacientského požadavku.

„TAK CO MI TEDA JE?!“

Lékař zběžně udělá odebere anamnézu, udělá pár testů a vyšetření a pak vám oznámí, že je vše v pořádku. Gratuluji, paní Nováková, nic vám není, vymýšlíte si to, jste simulantka.

Anebo ještě hůř: Jste blázen. A přitom vy sami víte, že blázen nejste, víte, že máte v hlavě všechno v pořádku, nevidíte růžové draky ani duhové jednorožce, nekvokáte, jen vás prostě stále bolí tuhle, támhle a nedejbože celé tělo. A ta únava, prostě se někdy nemůžete přemluvit, abyste se zvedli z postele. Přinutit se k jakékoliv akci, je nadlidský úkol. Nemůžete se soustředit. To přece musí být štítná žláza, ne? Anémie? Nedostatek železa, vitaminu B12, Vitamínu D a nebo zinku a selenu! Nebo počínající Rheuma? Tumor na mozku? Sarkoidóza? Určitě systémový lupus erytematodus, nebo amyotrofická laterální skleróza smíšená s roztroušenou sklerózou! A proč proboha ten lékař nic nehledá a posílá mne pryč? Může to být přece cokoli! Amatér. Diletant. Zlatokop, dělá to jen pro peníze, místo aby pomáhal lidem a plnil tu hydrolitovu přísahu. Jste naštvaní. Neberou vás vážně.

Takže:

Dost možná cítíte…

Trvalý smutek, beznaděj a prázdnotu, máte pocit, že nic nemá cenu a nic se nezlepší. (A možná prohrála Sparta.)

Ztrácíte zájem o oblíbené činnosti, nezažíváte radost a potěšení z věcí, které vás dříve bavily. (Možná jste ženatý.)

Cítíte vinu a bezcennost, máte přesvědčení, že jste selhali a že si nezasloužíte štěstí. (Možná pracujete jako asistent na chirurgii na pražské klinice.)

Máte poruchy soustředění a paměti. (Možná jste kalili týden v kuse s kámošema.)

Ztrácíte rozhodnost, máte potíže s rozhodováním a máte pocit, že jste zablokovaní. (Možná řešíte dovolenou s tchýní.)

Ocitli jste se v Izolaci, vyhýbáte se sociálním kontaktům, stahujete se do sebe. (A možná jste v Himalájích v Budhistickém klášteře.)

Anebo dokonce cítíte zvýšenou podrážděnost a agresivitu, netrpělivost a výbuchy vzteku. (A třeba jste bez partnerky už dva měsíce.)

Nebo máte pocity únavy a vyčerpání – a to i když jste odpočívali, necítíte se vůbec osvěžení. (Třeba jste kamioňák.)

Nebo nejste schopen cítit pozitivní emoce. Nebo nemáte žádné emoce, máte potíže s prožíváním lásky nebo štěstí. (A třeba jste volili Babiše.)

…Tak tady všude narůstá riziko, že u vás může vznikat subdepresivní porucha.

Ale má to i svou tělesnou stránku, která může, ale nemusí, být doprovázena předchozími emočními symptomy:

- Poruchy spánku (anebo soused v neděli ráno vrtá poličku.)

- Změny k chuti k jídlu (anebo jste těhotná.)

- Bolesti hlavy, svalů a kloubů (anebo jste byli s Karlosem v oktagonu.)

- Zažívací potíže – zácpa, průjem, pálení žáhy (nebo jste koukali na novu na zprávy)

- Ztráta energie: neustálý pocit vyčerpání (nebo držíte protestní hladovku.)

- Zvýšená citlivost na světlo, zvuk nebo dotyk, zvýšená podrážděnost smyslů. (Nebo možná máte meningokoka)

- Změny v sexuálním životě – snížený zájem o sex nebo problémy s dosažením orgasmu. (Vzala jste si ho, protože má sexy mozek.)

Tak či onak, začíná se nám skládat obrázek nějakých změn v plasticitě v mozku, a přitom to ještě nemusí být úplně vyjádřená depresivní porucha.

Zkušený lékař vydefinuje především organické syndromy, například výše zmíněná štítná žláza, anémie nebo chronické zánětlivé procesy, které se symptomaticky kříží s subdepresivním laděním, a po vyloučení organických příčin potíží začne pacienta jemně a citlivě připravovat na to, že se může jednat o poruchu plasticity mozku, úbytku synapsí, a v tomto smyslu začne s pacientem terapeuticky pracovat.

Problém ale nastává v tom, že praktičtí lékaři na tyto problémy vůbec nemají čas a kapacity, nemají od pojišťoven nastavené ani ohodnocení za zvýšenou námahu s těmito pacienty a na termíny u atestovaných psychiatrů a diplomovaných psychologů se často čeká měsíce až roky. Nebozí pacienti ve snaze nalézti pomoc často končí ve spárech nebezpečných amatérů, různých koučů a nedej bože dokonce šarlatánů, což je krystalické zlo. Velmi dlouho trvá, než se pacient dostane do rukou profesionála, který osobní terapií dokáže cíleně a citlivě podpořit nějakou farmakologickou léčbou. A stále mají obyvatelé větších měst velkou výhodu před námi, chudáky z periferie a venkova. Tady incidence nebezpečně narůstá a tyto diagnózy jsou stále bohužel dost poddiagnostikované a podceňované. I tady platí, čím dříve lékař zjistí příčinu potíží a čím dříve začne adekvátní léčba, tím lepší bude výsledek terapie.

Ale nezoufejte, aspoň jedna dobrá zpráva tu je: S rozvojem moderních technologií vzrůstají možnosti diagnostiky a terapie přes on-line videokonference. Říká se tomu Telemedicína a já jsem toho velký fanda. Například naše klinika používá při videohovorech s pacienty Hamiltonovu depresivní škálu a Beck Depression Inventory – kde se pacient může odskórovat sám sebe. Oslovte prosím konkrétně svého praktického lékaře, který vás může nasměrovat na on-line odborníky, kteří vám dokáží za přijatelnou cenu nabídnout odbornou pomoc. Nemusíte platit 3000 kč za hodinové sezení u profesionálního psychologa. Současně vám váš lékař může včas nastavit podpůrnou léčbu SSRI/SNRI. Možností je spousta, pokud víte, co hledáte a na co se máte ptát. Věřím, že kritickou fázi vašich životů tímto úspěšně překonáte a že opět najdete pevnou půdu pod nohama.